1 Letopisů 17 CSP

1. I stalo se, když David sídlil ve svém domě, že řekl David proroku Nátanovi: Hle, já sídlím v cedrovém domě a truhla Hospodinovy smlouvy je pod stanovou plachtou.

2. Nátan Davidovi odpověděl: Učiň vše, co máš na srdci, protože Bůh je s tebou.

3. V oné noci se stalo však Boží slovo k Nátanovi:

4. Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi nestav dům, abych v něm sídlil.

5. Vždyť jsem nesídlil v domě od toho dne, kdy jsem Izrael vyvedl, až do tohoto dne, ale přecházel jsem ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku.

6. Ať jsem přecházel s celým Izraelem kudykoli, řekl jsem snad některému ze soudců Izraele, jež jsem ustanovil, aby pásli můj lid: Proč mi nepostavíte cedrový dům?

7. Nuže, toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal tě z pastvin, od chovu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem Izraelem.

8. Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno, jako je jméno velikánů na zemi.

9. Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho již nebudou odírat jako dříve,

10. ode dnů, kdy jsem ustanovil soudce nad mým lidem Izraelem; pokořím všechny tvé nepřátele. Oznamuji ti, že dům ti postaví Hospodin.

11. I stane se, až se naplní tvé dny, abys šel ke svým otcům, dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů, a upevním jeho království.

12. On mi postaví dům a já upevním jeho trůn navěky.

13. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Své milosrdenství od něj neodejmu, tak jak jsem odňal od toho, který byl před tebou.

14. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky a jeho trůn bude pevně stát navěky.

15. Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi.

16. Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?

17. I toto bylo málo ve tvých očích, Bože, a promluvil jsi o domě svého otroka do vzdálené budoucnosti. Ukázal jsi mi, co touží člověk poznat, Hospodine Bože.

18. Co ti může David ještě dále říct o slávě tvého otroka? Ty svého otroka znáš.

19. Hospodine, kvůli svému otroku a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi mu poznat všechny tyto velké skutečnosti.

20. Hospodine, není nikdo jako ty, není Bůh kromě tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.

21. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a učinil si jméno velkými a hrůzu vzbuzujícími činy, když jsi vyhnal národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta.

22. Učinil sis svůj lid Izrael navěky svým lidem a ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem.

23. A nyní, Hospodine, slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domu, ať se ukáže jako spolehlivé navěky. Učiň, jak jsi prohlásil.

24. A jako spolehlivé a velké ať se ukáže tvé jméno navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Bohem Izraele. A dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou.

25. Vždyť ty, můj Bože, jsi odhalil uchu svého otroka, že mu postavíš dům. Proto našel tvůj otrok odvahu modlit se před tebou.

26. Nyní, Hospodine, ty jsi Bůh a promluvil jsi o svém otroku tyto dobré věci.

27. Nyní jsi ráčil požehnat domu svého otroka, aby byl navěky před tebou. Když ty jsi Hospodine požehnal, bude požehnán navěky.