1 Korintským 10 B21

1. Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem.

2. Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem.

3. Všichni jedli tentýž duchovní pokrm

4. a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus).

5. Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“.

6. To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti tak jako kdysi oni.

7. Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“

8. Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc.

9. Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.

10. Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem.

11. To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků.

12. Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl.

13. Jak vidíte, nezmocnilo se vás pokušení, které by pro lidi nebylo běžné. Ale Bůh je věrný! Nedovolí, abyste byli pokoušeni nad své možnosti; uprostřed zkoušky vám poskytne východisko, abyste mohli obstát.

14. A tak, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.

15. Mluvím jako k rozumným lidem; sami posuďte, co říkám.

16. Kalich požehnání, za který děkujeme – není to snad společenství Kristovy krve? Chléb, který lámeme – není to snad společenství Kristova těla?

17. Jako je jeden chléb, tak jsme jedno tělo. I když je nás mnoho, sdílíme jeden chléb.

18. Všimněte si tělesného Izraele: copak ti, kdo jedí z obětí, nesdílejí společenství oltáře?

19. Co se tu snažím říci? Že maso obětované modlám něco znamená? Anebo že modla něco znamená?

20. Nikoli. Říkám však, že pohané nepřinášejí své oběti Bohu, ale démonům. A já nechci, abyste měli co společného s démony.

21. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů; nemůžete mít podíl na stolu Páně i na stolu démonů!

22. Nebo snad chceme Pána popouzet k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

23. „Všechno smím“ – budiž, ale ne všechno je prospěšné; všechno smím, ale ne všechno pomáhá.

24. Nikomu ať nejde o vlastní prospěch, ale o prospěch toho druhého.

25. Jezte, cokoli se prodává na masném trhu, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte,

26. vždyť „Hospodinova je země i všechno na ní.“

27. Když vás někdo nevěřící pozve a vám se chce jít, jděte. Jezte, cokoli vám nabídnou, a na nic se kvůli svědomí nevyptávejte.

28. Kdyby vám ale někdo řekl: „Tohle bylo zasvěceno bohům,“ pak to nejezte. Mějte ohled na toho, kdo vás upozornil, a na svědomí.

29. Nemluvím ovšem o tvém svědomí, ale o svědomí toho druhého. „Proč by ale mou svobodu mělo určovat cizí svědomí?

30. Vždyť ten pokrm jím s vděčností! Proč bych měl být odsuzován kvůli něčemu, za co vzdávám díky?“

31. Nuže – ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě.

32. Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží.

33. Vždyť i já vždycky vycházím všem vstříc, neboť nehledám vlastní prospěch, ale prospěch mnohých, aby byli spaseni.