1 Korintským 11 B21
1. Řiďte se mým příkladem, tak jako já Kristovým.
Pokrývka hlavy2. Chválím vás, že na mě stále pamatujete a držíte se učení, které jsem vám předal.
3. Chtěl bych však, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.
4. Každý muž, který se modlí nebo prorokuje s pokrytou hlavou, dělá ostudu Tomu, který je mu hlavou.
5. Stejně tak každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, dělá ostudu tomu, který je jí hlavou; je to úplně stejné, jako kdyby se oholila.
6. Pokud se žena nechce zahalovat, pak ať se rovnou ostříhá. Pokud se ovšem stydí ostříhat nebo oholit, pak ať se tedy zahaluje.
7. Muž si nemá zahalovat hlavu, neboť je obrazem a slávou Boží. Žena je ale slávou svého muže.
8. Muž přece nebyl stvořen z ženy, ale žena z muže.
9. Muž také nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži.
10. Proto ať si žena zahaluje hlavu na znamení autority kvůli andělům.
11. V Pánu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy.
12. Vždyť jako je žena z muže, tak je zas muž skrze ženu – a všechno společně je z Boha.
13. Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?
14. Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou?
15. Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka.
16. Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.
Večeře Páně17. Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku.
18. Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím.
19. Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví.
20. To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně.
21. Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil.
22. Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23. Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
24. vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“
25. Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“
26. Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi.
28. Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu.
29. Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení.
30. To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají.
31. Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni.
32. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.
33. Nuže, bratři moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jedni na druhé.
34. Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní pokyny vám dám, až přijdu.