1 Korintským 14 B21

1. Následujte lásku, horlete po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.

2. Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím.

3. Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil.

4. Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev.

5. Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.

6. Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení?

7. Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje?

8. A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje?

9. Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru!

10. Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu.

11. Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem.

12. Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.

13. Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.

14. Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí.

15. Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí.

16. Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš?

17. Děkuješ sice krásně, ale druhým to nepomáhá.

18. Děkuji Bohu, že mluvím v jazycích více než vy všichni;

19. v církvi bych ale pro poučení druhých raději promluvil pět slov srozumitelně než tisíce slov v jazycích.

20. Bratři, přestaňte myslet jako malé děti. Pokud jde o zlo, buďte jako nemluvňata, myšlením však buďte dospělí.

21. V Zákoně je psáno: „Cizími jazyky, cizími rty k tomuto lidu promluvím, ani tak mě však neposlechnou,“ praví Hospodin.

22. Jazyky tedy nejsou znamením pro věřící, ale pro nevěřící; proroctví naopak není pro nevěřící, ale pro věřící.

23. Co kdyby na společném shromáždění církve všichni mluvili v jazycích? Když tam přijdou nezasvěcení nebo nevěřící, neřeknou snad, že blouzníte?

24. Když ale budou všichni prorokovat a přijde někdo nevěřící nebo nezasvěcený, bude tím vším přesvědčován a usvědčován.

25. Až vyjde najevo, co skrývá v srdci, padne na kolena, pokloní se Bohu a vyzná: „Opravdu, Bůh je mezi vámi!“

26. Co s tím, bratři? Když se scházíte, každý něco přináší – někdo píseň, někdo vyučování, někdo zjevení, někdo jazyk a někdo výklad. Ať se to všechno děje k vzájemnému posílení.

27. Chce-li někdo mluvit v jazycích, ať mluví postupně dva nebo nejvýše tři a někdo ať vykládá;

28. když tam ale nebude, kdo by to vykládal, pak ať ve shromáždění mlčí a mluví jen pro sebe a pro Boha.

29. Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať to rozsuzují.

30. Dostane-li zjevení někdo jiný z přítomných, pak ať ten první mlčí.

31. Můžete přece jeden po druhém prorokovat všichni, aby se všem dostalo poučení a povzbuzení.

32. Proroci mohou své puzení ovládat;

33. Bůh přece není Bohem zmatku, ale pokoje – tak je tomu všude, kde se shromažďují svatí.

34. (Vaše ženy ať při shromážděních zůstávají tiše. Nemají povídat, ale být poslušné, jak ostatně říká i Zákon.

35. Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.)

36. Vyšlo snad Boží slovo od vás? Dorazilo snad jen k vám?

37. Kdo si myslí, že je prorok nebo duchovní, měl by poznat, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.

38. Kdo to neuznává, nebude uznán.

39. Nuže, bratři moji, horlete po proroctví a nebraňte mluvit v jazycích.

40. Ve všem ať panuje slušnost a pořádek.