1 Korintským 14 CSP

1. Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.

2. Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství.

3. Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše.

4. Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev.

5. Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev.

6. Tedy, bratři, kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení, v poznání, v proroctví nebo vyučování?

7. Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou Kdyby nevydávaly různé tóny, jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?

8. A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji?

9. Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.

10. Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, a žádný není bez významu.

11. Jestliže neznám význam jazyka, budu cizincem pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem pro mne.

12. Tak i vy, poněvadž horlivě usilujete o duchovní projevy, snažte se,abyste se v nich rozhojňovali pro budování církve.

13. Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.

14. Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku.

15. Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat chvály i myslí.

16. Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl přítomný prostý člověk k tvému díkůvzdání říci "Amen", když neví, co říkáš?

17. Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován.

18. Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;

19. ale v církvi -- abych poučil i druhé -- chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.

20. Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.

21. V Zákoně je napsáno: "Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat," praví Pán.

22. Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.

23. Když by se tedy sešel celý sbor a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?

24. Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.

25. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: "Vskutku, mezi vámi je Bůh!"

26. Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý [z vás] má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování.

27. Mluvíli někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.

28. A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.

29. Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.

30. A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne.

31. Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.

32. Duchové proroků se podřizují prorokům,

33. neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech shromážděních svatých,

34. [vaše] ženy nechť ve shromážděních mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené, jak praví i Zákon.

35. Chtějíli se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění.

36. Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

37. Považujeli se někdo za proroka nebo duchovního člověka, ať uznává, že to, co vám píšu, je Pánovo přikázání.

38. Jestliže to někdo neuznává, sám nebude uznáván.

39. A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.

40. Všechno ať se děje slušně a spořádaně.