1 Korintským 15 CSP

1. Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte

2. a skrze něž jste i zachraňováni, držíteli se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval -- ledaže byste uvěřili nadarmo.

3. Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,

4. byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem,

5. zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti.

6. Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije, někteří však již zemřeli.

7. Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům.

8. Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně.

9. Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev.

10. Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní -- nikoli já, nýbrž Boží milost, [která] byla se mnou.

11. Ať už tedy já, nebo oni -- takto hlásáme a tak jste uvěřili.

12. Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?

13. Neníli vzkříšení mrtvých, pak nevstal ani Kristus.

14. Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra

15. a my jsme se také stali falešnými Božími svědky -- vždyť jsme vydali svědectví o Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají.

16. Neboť jestliže mrtví nevstávají, není vzkříšen ani Kristus.

17. Neníli však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších.

18. Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli.

19. Mámeli naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí.

20. Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli.

21. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

22. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.

23. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi,

24. potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc.

25. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.

26. Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt.

27. Neboť "všechno podřídil pod jeho nohy." Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil.

28. A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.

29. Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč se za ně dávají křtít?

30. A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí?

31. Denně umírám -- jakože [vy, bratři,] jste moje chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.

32. Jestliže, po lidsku řečeno, jsem v Efesu bojoval s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, "jezme a pijme, neboť zítra zemřeme."

33. Neklamte se: "Špatné řeči ničí dobré mravy."

34. Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení.

35. Někdo však řekne: "Jak vstanou mrtví?" "V jakém těle přijdou?"

36. Pošetilý člověče! To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře.

37. A co zaséváš, není to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.

38. Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo.

39. Není každé tělo stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.

40. A jsou těla nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.

41. Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.

42. Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti;

43. zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci.

44. Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Jeli tělo duševní, je také tělo duchovní.

45. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.

46. Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní.

47. První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk [Pán] z nebe.

48. Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.

49. A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeskéko.

50. Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného.

51. Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,

52. naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni.

53. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.

54. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: "Smrt byla pohlcena ve vítězství."

55. "Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?"

56. Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon.

57. Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

58. Tak tedy, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle, vědouce, že vaše námaha není v Pánu zbytečná.