1 Královská 21 CSP

1. Po těchto událostech se stalo toto: Nábot Jizreelský měl vinici v Jizreelu vedle paláce samařského krále Achaba.

2. Achab řekl Nábotovi: Dej mi svou vinici a stane se mojí zelinářskou zahradou, protože je hned vedle mého domu. Dám ti místo ní vinici lepší nežli tato, anebo pokud by se ti to líbilo, dám ti její cenu ve stříbře.

3. Nábot Achabovi odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno kvůli Hospodinu, abych ti dal dědictví svých otců.

4. Nato šel Achab domů roztrpčený a nazlobený kvůli tomu, že mu Nábot Jizreelský řekl: Nedám ti dědictví svých otců. Ulehl na postel, odvrátil tvář a nechtěl jíst pokrm.

5. Přišla k němu jeho žena Jezábel a zeptala se ho: Proč je tvůj duch roztrpčený, že ani pokrm nejíš?

6. Odpověděl jí: Protože jsem mluvil s Nábotem Jizreelským a řekl jsem mu: Dej mi svou vinici za stříbro, nebo jestli chceš, dám ti za ni jinou vinici; ale on řekl: Nedám ti svou vinici.

7. Jeho žena Jezábel mu řekla: Ty nyní jednej s královskou autoritou nad Izraelem. Vstaň, pojez pokrm a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského.

8. Pak napsala Achabovým jménem dopisy, zapečetila jeho pečetidlem a poslala dopisy starším a šlechticům z jeho města, kteří bydleli s Nábotem.

9. Do dopisů napsala: Vyhlaste půst a Nábota nechte usednout do čela lidu.

10. Nechte proti němu usednout dva muže ničemníky, aby proti němu svědčili: Zlořečil jsi Bohu i králi. Vyveďte ho a ukamenujte ho, ať zemře.

11. Nato muži jeho města, starší a šlechtici, kteří bydleli v jeho městě, učinili, jak jim Jezábel vzkázala, jak bylo napsáno v dopisech, které jim poslala.

12. Vyhlásili půst a posadili Nábota do čela lidu.

13. Přišli dva muži ničemníci a posadili se naproti němu. Ničemníci svědčili před lidem proti Nábotovi slovy: Nábot zlořečil Bohu i králi. Pak ho vyvedli ven za město, ukamenovali ho a zemřel.

14. Jezábele potom vzkázali: Nábot byl ukamenován a zemřel.

15. I stalo se, když Jezábel uslyšela, že Nábot byl ukamenován a zemřel, řekla Jezábel Achabovi: Vstaň a obsaď vinici Nábota Jizreelského, kterou ti nechtěl dát za stříbro, protože Nábot nežije, ale zemřel.

16. I stalo se, když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal, aby sestoupil na vinici Nábota Jizreelského a obsadil ji.

17. I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému:

18. Vstaň a jdi naproti izraelskému králi Achabovi, který bydlí v Samaří. Hle, je na Nábotově vinici; sestoupil tam, aby ji obsadil.

19. Řekni mu: Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a obsazuješ? Řekni mu: Toto praví Hospodin: Na místě, na kterém chlemtali psi krev Nábotovu, budou psi chlemtat krev tvoji, ano tvoji.

20. Achab řekl Elijášovi: Našel jsi mě, můj nepříteli? On odpověděl: Našel, protože ses zaprodal, abys páchal to, co je zlé v Hospodinových očích.

21. Hle, přivedu na tebe zlo, vyhladím tvé potomky, vyhladím Achabovi močícího na stěnu, zadržovaného i propuštěného v Izraeli.

22. Učiním s tvým domem to co s domem Jarobeáma, syna Nebatova, a s domem Baeši, syna Achijášova, kvůli provokacím, kterými jsi mě provokoval ke hněvu a sváděl Izrael k hříchu.

23. A také o Jezábele Hospodin promluvil: Psi sežerou Jezábelu na valech Jizreelu.

24. Toho, kdo zemře Achabovi ve městě, sežerou psi, a toho, kdo zemře na poli, pohltí nebeské ptactvo.

25. Vskutku nikdo nebyl jako Achab, který se zaprodal, aby páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho naváděla jeho žena Jezábel.

26. Jednal velmi ohavně a chodil za bůžky, stejně jako to činili Emorejci, které Hospodin před syny Izraele vyhnal.

27. I stalo se, když uslyšel Achab tato slova, roztrhl své roucho, vložil na své tělo žíněné roucho, postil se, spal v žíněném rouchu a chodil zasmušilý.

28. I stalo se Hospodinovo slovo k Elijáši Tišbejskému:

29. Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nepřivedu to zlo za jeho života, ale přivedu to zlo na jeho dům za života jeho syna.