2 Korintským 11 CSP

1. Kéž byste při mně snesli trochu nerozumnosti -- ano, snášejte mne!

2. Neboť na vás žárlím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu.

3. Ale bojím se, aby snad [tak], jako had svou vychytralostí svedl Evu, nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné [a čisté] oddanosti Kristu.

4. Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte.

5. Mám za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly.

6. A [jsem]li prostý v řeči, určitě ne v poznání; vždyť při každé příležitosti jsme vám to ve všem dali najevo.

7. Nebo jsem se dopustil hříchu, když jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo?

8. Jiné sbory jsem oloupil, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil.

9. A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť můj nedostatek doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem se zachoval a budu se chovat tak, abych vám nebyl zátěží.

10. Jakože je ve mně Kristova pravda, tato má chlouba nebude v achajských krajích umlčena.

11. Proč? Protože vás nemiluji? Bůh to ví.

12. Ale co činím, budu činit i nadále, abych nedal možnost těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my.

13. Neboť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.

14. A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla.

15. Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků.

16. Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil.

17. To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby.

18. Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím.

19. Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní.

20. Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře.

21. K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá -- mluvím ovšem z nerozumu --, troufám si i já.

22. Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.

23. Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát v ohrožení života.

24. Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné,

25. třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil na širém moři;

26. častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími;

27. v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.

28. Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost o všechny sbory.

29. Kdo je slabý, abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo?

30. Mámli se chlubit, budu se chlubit tím, v čem jsem sláb.

31. Bůh a Otec Pána Ježíše, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu.

32. V Damašku místodržitel krále Arety hlídal město, aby se mne zmocnil,

33. ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.