2 Královská 4 CSP

1. Jedna žena z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: Tvůj otrok, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj otrok bál Hospodina. Přišel však věřitel, aby si vzal mé dva chlapce za otroky.

2. Elíša se jí zeptal: Co mám pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma? Odpověděla: Tvá otrokyně nemá doma nic, jenom malý džbánek oleje.

3. Nato řekl: Jdi, vyžádej si nádoby odjinud, od všech svých sousedů, prázdné nádoby. Nespokojuj se s málem.

4. Pak jdi, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou.

5. Odešla od něj a zavřela dveře za sebou a za svými syny. Oni k ní přinášeli nádoby a ona nalévala.

6. I stalo se, když byly nádoby plné, že řekla svému synovi: Přines mi další nádobu. Odpověděl jí: Další nádoba není. A olej přestal téct.

7. Šla a oznámila to muži Božímu. Ten řekl: Jdi, prodej olej, zaplať svůj dluh a ty se svými syny budeš živa z toho, co zbude.

8. I stalo se jednoho dne, že přišel Elíša do Šúnemu. Tam byla zámožná žena a přemluvila ho, aby pojedl pokrm. I stalo se, že kdykoli šel kolem, zabočil tam, aby pojedl pokrm.

9. Proto řekla svému muži: Hle, vím, že je to svatý Boží muž. Chodí stále kolem nás.

10. Udělejme malou zděnou horní místnost a dejme mu tam postel, stůl, židli a svícen. I stane se, když k nám přijde, že si tam zajde.

11. I stalo se v tom čase, že tam přišel, zašel si do horní místnosti a ulehl tam.

12. Svému služebníkovi Gecházímu řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji a ona se k němu dostavila.

13. Řekl mu: Pověz jí: Hle, děláš si kvůli nám takovou starost. Co pro tebe mohu udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále či u velitele armády? Odpověděla: Žiji mezi svým lidem.

14. Zeptal se: Co pro ni mohu udělat? Gechází odpověděl: Ach, nemá syna a její muž je starý.

15. Nato řekl: Zavolej ji. Zavolal ji a ona zůstala stát ve dveřích.

16. Řekl: V tento čas, jako je čas živého, budeš objímat syna. Řekla: Ne, můj pane, muži Boží, nelži své otrokyni.

17. Ta žena otěhotněla a porodila syna v určený čas, jako je čas živého, jak jí Elíša pověděl.

18. Chlapec vyrůstal. I stalo se jednoho dne, že šel za svým otcem, k žencům.

19. Tu řekl otci: Moje hlava, moje hlava. Ten řekl služebníkovi: Odnes ho jeho matce.

20. Ten ho vzal a přinesl ho jeho matce. Zůstal na jejích kolenou až do poledne a pak zemřel.

21. Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla.

22. Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a jednu z oslic. Poběžím k muži Božímu a vrátím se.

23. Zeptal se: Proč za ním chceš dnes jít? Není novoluní ani sobota. Odpověděla: Pokoj tobě.

24. Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, jen kdybych ti řekla.

25. Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka.

26. Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří? Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře.

27. Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil, ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to.

28. Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje?

29. Elíša řekl Gecházímu: Přepásej svá bedra, vezmi si s sebou moji hůl a jdi. Jestliže někoho potkáš, nezdrav ho a jestliže tě někdo pozdraví, neodpovídej mu. Polož mou hůl na chlapcův obličej.

30. Chlapcova matka řekla: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neodejdu od tebe. Nato vstal a šel za ní.

31. Gechází je předešel, položil hůl na chlapcův obličej, ale žádný ohlas, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Vrátil se mu naproti a oznámil mu: Chlapec se neprobudil.

32. Elíša vešel do domu a hle, chlapec byl mrtev, položen na jeho posteli.

33. Když vešel, zavřel za oběma dveře a modlil se k Hospodinu.

34. Pak vylezl na postel a lehl si na chlapce; položil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči, své dlaně na jeho dlaně. A jak se nad ním sklonil, chlapcovo tělo se zahřálo.

35. Slezl, prošel se sem a tam po domě, vylezl nahoru, sklonil se nad ním a chlapec sedmkrát kýchl. Pak chlapec otevřel oči.

36. Elíša zavolal Gecházího a řekl: Zavolej tu Šúnemanku. Zavolal ji, a když přišla k němu, řekl: Vezmi si svého syna.

37. Když přišla, padla k jeho nohám, poklonila se k zemi, vzala svého syna a odešla.

38. Elíša se vrátil do Gilgálu. V zemi byl hlad. Proročtí žáci seděli před ním. Řekl svému služebníkovi: Postav velký hrnec a uvař pro prorocké žáky jídlo.

39. Jeden z nich odešel do polí sbírat sléz. Našel polní popínavou rostlinu a posbíral z ní divoké tykve, plný svůj oděv. Přinesl to a nakrájel do hrnce s jídlem, ačkoliv to nevěděli.

40. Pak to nalévali mužům k jídlu. I stalo se, když jedli to jídlo, že začali křičet: Muži Boží, v hrnci je smrt. A nemohli to jíst.

41. Nato řekl: Podejte mouku. Hodil ji do hrnce a řekl: Nalévejte lidem, ať jedí! A v hrnci už nic špatného nebylo.

42. Z Baalšališy přišel nějaký muž a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a čerstvé obilí v pytli. Elíša řekl: Dej to lidem, ať jedí.

43. Jeho služebník řekl: Jak to mohu dát před sto mužů? Ale on řekl: Dej to lidem, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: Budou jíst a ještě zůstane.

44. Dal to tedy před ně, jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.