2 Petr 2 CSP

1. V lidu se však také objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat. Tím na sebe uvedou rychlou záhubu.

2. A mnozí budou následovat jejich bezuzdnosti a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.

3. Z hrabivosti budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí.

4. Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temných jeskyní Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu.

5. Ani starý svět neušetřil, ale zachoval jen Noeho, hlasatele spravedlnosti, jednoho z osmi, když uvedl potopu na svět bezbožných.

6. Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil [k zániku] a tím dal varovný příklad budoucím bezbožníkům.

7. Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním bezuzdných lidí.

8. Neboť tím, co viděl i slyšel ten spravedlivý, když mezi nimi bydlel, těmito bezzákonnými skutky mučil den za dnem svou spravedlivou duši.

9. Pán umí vysvobozovat zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé zachovávat pro trest ke dni soudu;

10. a to hlavně ty, kdo jdou za tělem v poskvrňující žádosti a pohrdají autoritou. Drzí opovážlivci, nebojí se tupit duchovní mocnosti,

11. když ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti nim [před Pánem] potupný soud.

12. Tito však jako nerozumná zvířata, zrozená jako pouhá přírodní stvoření k lovení a zkáze, se rouhají tomu, co neznají; ve své záhubě také zahynou

13. a dostane se jim [bezpráví jako] mzdy za bezpráví. Za rozkoš považují denní rozmařilost; jsou poskvrnou a hanbou, jak hýří ve svých klamech, když s vámi hodují.

14. Oči mají plné cizoložství a nenasytné hříchu; lákají neupevněné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to děti prokletí.

15. Opustili přímou cestu a zabloudili, dali se na cestu Balaáma, syna Bosorova, který dal přednost mzdě za nepravost,

16. ale byl za svůj zlý čin pokárán. Němé tažné zvíře promluvilo lidským hlasem a zabránilo prorokovu šílenství.

17. Tito lidé jsou prameny bez vody a mlhy hnané vichřicí; je pro ně [na věky] uchována mrákota tmy.

18. Neboť honosně mluví slova marnosti a lákají v žádostech těla výstřednostmi ty, kdo sotva utíkají těm, kteří žijí v bludu.

19. Slibují jim svobodu,ačkoli sami jsou otroky zkázy; vždyť čemu člověk podlehne, tím je zotročen.

20. Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním [našeho] Pána a Zachránce Ježíše Krista, se znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první.

21. Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno.

22. Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: "Pes se vrátil k vlastnímu vývratku" a umytá svině se opět válí v bahně.