Skutky 13 CSP

1. V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.

2. Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.”

3. Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.

4. Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr.

5. Když dorazili do Salaminy, zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.

6. Když prošli celým ostrovem až do Páfu, nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus,

7. který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo.

8. Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.

9. Saul, jehož nazývali také Pavel , byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl

10. a řekl: “Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty?

11. A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.” Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

12. Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením.

13. Pavel a jeho společníci vypluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.

14. Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se.

15. Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: “Muži bratři, máteli nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.”

16. Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: “Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte!

17. Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží;

18. po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti,

19. a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;

20. to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele.

21. Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.

22. A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: "Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli."

23. Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše.

24. Před jeho příchodem Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele.

25. A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: "Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou."”

26. “Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo této záchrany.

27. Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu.

28. A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven.

29. Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.

30. Ale Bůh ho probudil z mrtvých

31. a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.

32. A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové,

33. splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: "Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil."

34. A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: "Dám vám svaté a věrné věci Davidovy."

35. Proto i na jiném místě praví: "Nedáš svému Svatému uvidět zkázu."

36. David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu.

37. Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu.

38. Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,

39. je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.

40. Střezte se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:

41. "Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat."”

42. Když vycházeli [ze synagogy], prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu.

43. Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.

44. Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo.

45. Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.

46. Pavel a Barnabáš směle řekli: “Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.

47. Neboť tak nám nařídil Pán: "Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země."”

48. Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu.

49. A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině.

50. Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic.

51. Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.

52. A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.