Skutky 16 CSP

1. Přišel [také] do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek.

2. Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.

3. Pavel chtěl, aby se s ním vydal na cestu; vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.

4. Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.

5. A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly.

6. Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii.

7. Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale [Ježíšův] Duch jim to nedovolil.

8. Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.

9. V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: “Přejdi do Makedonie a pomoz nám!”

10. Jak uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.

11. Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo na Samothráké, druhého dne do Neapole,

12. odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.

13. V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě ; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.

14. A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha. Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

15. Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: “Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.” A přinutila nás.

16. Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.

17. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela : “Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.”

18. A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!” A v tu chvíli od ní odešel.

19. Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města.

20. Předvedli je před velitele a řekli: “Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé

21. a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.”

22. Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.

23. Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal.

24. Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.

25. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.

26. Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.

27. Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.

28. Ale Pavel zvolal silným hlasem: “Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.”

29. Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.

30. Vyvedl je ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?”

31. Oni řekli: “Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.”

32. A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.

33. I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.

34. Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu.

35. Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž se vzkazem: “Propusť ty lidi!”

36. Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: “Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.”

37. Ale Pavel jim řekl: “Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!”

38. Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané,

39. přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.

40. Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.