Daniel 10 CSP

1. Ve třetím roce perského krále Kýra byla Danielovi, jenž byl nazván jménem Beltšasar, zjevena jistá věc, a to věc pravdivá -- o velikém válečném tažení. On tu věc pochopil i její smysl ve vidění.

2. V oné době jsem já, Daniel, truchlil již tři týdny dnů.

3. Nejedl jsem chutný pokrm, maso ani víno se mi nepřiblížilo k ústům. Také jsem se ničím nemazal, dokud se nenaplnily ty tři týdny dnů.

4. Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu té velké řeky, totiž Tigridu,

5. pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakéhosi muže, oděného lněným oděvem, boky přepásané zlatem z Úfázu,

6. tělo měl jako drahokam, ve tváři oslnivý jas, oči jak ohnivé pochodně, jeho paže a chodidla se leskly jako leštěný bronz a hřmot jeho slov byl hřmotem davu.

7. Na to vidění jsem ale hleděl jen já sám, Daniel, kdežto muži, kteří byli se mnou, to vidění neviděli, nýbrž padlo na ně veliké zděšení a utekli se schovat,

8. zatímco já zůstal sám. Jakmile jsem spatřil to veliké vidění, nezůstala ve mně síla, má důstojnost rázem přišla vniveč a nedokázal jsem se vzchopit.

9. Pak jsem uslyšel hřmot jeho slov, a jak jsem ten hřmot jeho slov zaslechl, už jsem tvrdě spal na tváři. Když jsem tak byl tváří k zemi,

10. vtom se mě dotkla ruka, otřásla mnou a pozvedla na kolena a dlaně mých rukou.

11. Promluvil ke mně: Danieli, muži převzácný, pochop ta slova, která ti budu říkat, a postav se zpříma, neboť jsem byl teď vyslán za tebou. Když ke mně to slovo promlouval, stál jsem a třásl se.

12. Promluvil ke mně: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdys přiložil své srdce, abys pochopil i aby ses pokořoval před svým Bohem, jsou tvá slova vyslyšena a kvůli tvým slovům jsem přišel také já.

13. Ale velitel perského království se stavěl proti mně dvacet jedna dní, až hle, Michael, jeden z předních velitelů, mi přišel na pomoc, když jsem tam zůstal u perských králů.

14. A přišel jsem, abych ti dal pochopit, co potká tvůj lid koncem oněch dnů. Neboť pro ty dny je další vidění.

15. Jakmile ke mně promluvil tato slova, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem.

16. A hle, kdosi podobný synům lidským se dotkl mých rtů. Otevřel jsem tedy ústa, abych promluvil a řekl tomu, jenž stál naproti mně: Můj pane, kvůli tomu vidění na mě přišly křeče a nedokázal jsem se vzchopit.

17. Jak by tedy mohl takovýhle otrok mého pána hovořit s takovýmto mým pánem? Vždyť ve mně už vůbec nepozůstává síla ani dech nezůstal ve mně.

18. Ale znovu se mne dotkl kdosi vzhledem jako člověk a posílil mne.

19. Pravil: Neboj se, muži převzácný. Pokoj tobě. Buď silný, jen buď silný. A když se mnou hovořil, posílil jsem se, takže jsem řekl: Nechť můj pán hovoří, neboť jsi mi dodal sílu.

20. Pravil: Zdali víš, proč jsem za tebou přišel? Já se totiž zase vrátím, abych bojoval s velitelem Persie. A zatímco já odcházím, hle, přichází velitel Řeků.

21. Já ti však oznámím, co je zapsáno v přípisu pravdy. Není totiž jiného, kdo by se odhodlal zasahovat se mnou proti nim, kromě vašeho velitele Michaela.