Daniel 4 CSP
1. Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, ve svém paláci jsem jen kvetl.
2. Tu jsem viděl sen a ten mi naháněl strach. Zděsily mne představy na mém loži, to, co má hlava viděla.
3. Ode mne tedy vyšlo nařízení přivést přede mě všechny babylonské mudrce, aby mi sdělili výklad toho snu.
4. Tehdy přišli kouzelníci, věštci chaldejci a drobopravci. Ten sen jsem jim vyprávěl, ale jeho výklad mi sdělit nemohli.
5. Až nakonec přede mne předstoupil Daniel, jehož jméno podle jména mého boha je Beltšasar a v němž dlí duch svatých bohů. I jemu jsem vyprávěl ten sen.
6. Beltšasare, největší z kouzelníků, o němž já vím, že v tobě dlí duch svatých bohů a žádné tajemství ti nedělá potíže, pověz ta vidění mého snu, která jsem viděl, a jeho výklad.
7. Co tedy má hlava viděla, když jsem byl na loži: Díval jsem se a hle, nějaký strom uprostřed země a tyčil se náramně.
8. Ten strom vyrostl, zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa.
9. Listí měl krásné i ovoce hojné a byla na něm potrava pro každého. Pod ním nalézala stín polní zvěř, v jeho větvích přebývalo nebeské ptactvo a každý tvor se z něho živil.
10. Má hlava ve vidění na loži hleděla dále a hle, jakýsi strážný a svatý sestoupil z nebes.
11. Mocně volal a říkal toto: Podetněte ten strom a osekejte mu větve, připravte ho o listí a jeho ovoce rozházejte. Ať zpod něho prchne zvěř i ptactvo z jeho větví.
12. Avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří se dělí o porost zemský.
13. Jeho srdce z lidského ať se promění a srdce budiž mu dáno zvířecí, než by přes něho přešlo sedm časů.
14. Prohlášení to výrokem strážných jest, slovem svatých ta záležitost, aby živí poznali, že v lidském kralování Nejvyšší vládne a on je dává, komukoli ráčí, ba i nejnižšího z lidí nad ním ustanovuje.
15. Tento sen viděl jsem já, král Nebúkadnesar. A ty, Beltšasare, pověz výklad. Neboť všichni mudrci mého království nejsou schopni mi ten výklad oznámit, ty však můžeš. Vždyť duch svatých bohů dlí v tobě.
16. Nato Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, zůstal asi hodinu vylekán, ta pomyšlení ho zděsila. Promluvil tedy znovu král: Beltšasare, nechť nezděsí tě ani sen, ani výklad. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, tvým nepřátelům ten sen a můj výklad tvým protivníkům.
17. Strom, který jsi viděl -- jenž vyrostl a zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa,
18. jenž listí měl krásné i ovoce hojné a na němž byla potrava pro každého, pod nímž přebývala polní zvěř, v jehož větvích se zdržovalo nebeské ptactvo --
19. to jsi ty, králi, jenž jsi vyrostl a zesílil, svou velikostí vyrostls a dosáhl jsi k nebi a svou vládou na sám kraj světa.
20. A že král viděl strážného a svatého, jak sestupuje z nebes a praví: Podetněte ten strom a zničte jej, avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří polní se dělí, dokud by přes něho nepřešlo sedm časů --
21. tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl na mého pána, krále.
22. Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.
23. A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane poté, co poznáš, že vládnou nebesa.
24. Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží.
25. To vše krále Nebúkadnesara zasáhlo.
26. Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci,
27. prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu.
28. Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo.
29. Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.
30. V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy.
31. Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení.
32. Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?!
33. V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost.
34. Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.