Deuteronomium 21 CSP

1. Jestliže se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil, najde zabitý, ležící na poli, a neví se, kdo ho zabil,

2. ať vyjdou tvoji starší a soudcové a odměří vzdálenost do měst, která jsou v okolí zabitého.

3. Když se zjistí město, které je nejblíže k zabitému, vezmou starší toho města jalovici, s níž se ještě nepracovalo, která netáhla ve jhu.

4. Starší toho města přivedou jalovici dolů ke stále proudícímu potoku, kde se nepracovalo ani neselo, a tam u potoka zlomí jalovici vaz.

5. Nato přistoupí kněží, synové Léviho, protože je Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, aby mu sloužili a aby žehnali v Hospodinově jménu, a podle jejich příkazu se bude řešit každý spor a každé ublížení.

6. Pak si všichni starší toho města, které je nejblíže k zabitému, nad jalovicí, jíž byl u potoka zlomen vaz, umyjí ruce.

7. Promluví a řeknou: Naše ruce neprolily tuto krev a naše oči nic neviděly.

8. Daruj smíření svému lidu Izraeli, který jsi vykoupil, Hospodine, a nepřičítej svému lidu Izraeli nevinnou krev. A budou usmířeni za krveprolití.

9. Takto vyhladíš nevinnou krev ze svého středu, neboť uděláš to, co je správné v Hospodinových očích.

10. Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, je vydá do tvé ruky, zajmeš zajatce,

11. a pak uvidíš mezi zajatci ženu krásného vzezření, zatoužíš po ní a budeš si ji chtít vzít za ženu,

12. přiveď ji do svého domu, ať si ostříhá hlavu, ořeže nehty

13. a sejme ze sebe svůj zajatecký oděv. Ať zůstane ve tvém domě a po dobu jednoho měsíce pláče nad svým otcem a svou matkou. Potom k ní můžeš vejít, budeš jejím manželem a ona se stane tvou ženou.

14. I stane se, jestliže v ní již nebudeš mít zalíbení, že ji propustíš podle jejího přání. Nesmíš ji však prodat za stříbro. Nesmíš s ní zacházet krutě, protožes ji ponížil.

15. Jestliže bude mít muž dvě ženy, jednu milovanou a druhou nenáviděnou, a milovaná i nenáviděná mu porodí syny, ale prvorozeným bude syn nenáviděné,

16. i stane se v den, kdy bude svým synům dávat do dědictví to, co mu patří, že nesmí jednat jako s prvorozeným se synem milované oproti synu nenáviděné, který je prvorozený.

17. Ale za prvorozeného uzná syna nenáviděné a dá mu dva díly ze všeho, co má, neboť on je prvotina jeho síly, jemu patří právo prvorozeného.

18. Jestliže bude mít někdo umíněného a vzpurného syna, který neposlouchá svého otce a svou matku, a přestože ho kárají, je neposlouchá,

19. ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány jeho místa,

20. a řeknou starším jeho města: Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan.

21. Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom uslyší a budou se bát.

22. Jestliže někdo spáchá hřích, za který je hoden rozsudku smrti, ať je usmrcen; pověs ho na strom.

23. Nenech jeho mrtvolu na stromě přes noc, ale jistě ho pohřbi v ten den, neboť na pověšeném je Boží kletba. Neznečisti svou zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.