Kazatel 2 CSP

1. Řekl jsem si ve svém srdci: Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami, užívej si dobrých věcí. Hle, také to je marnost.

2. O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte?

3. Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím, co z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených dnech svých životů, je dobré pro lidské syny.

4. Zvětšil jsem svůj statek: Vystavěl jsem si domy, vysadil jsem si vinice.

5. Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem.

6. Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy.

7. Koupil jsem si otroky a otrokyně a měl jsem i doma narozené; také dobytka, skotu i bravu jsem měl více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.

8. Nashromáždil jsem si také stříbro a zlato i vlastnictví králů a provincií. Získal jsem pro sebe zpěváky a zpěvačky i potěšení lidských synů, mnoho konkubín.

9. Tak jsem se vzmáhal a pokračoval jsem v tom více než všichni, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou. Nadto při mně stála má moudrost.

10. Nic, o co žádaly mé oči, jsem od nich nevzdaloval. Neodpíral jsem svému srdci žádnou radost, vždyť mé srdce se radovalo ze vší mé námahy, a to byl můj podíl ze vší mé námahy.

11. Pak jsem se ohlédl na všechny své skutky, které vykonaly mé ruce, a na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem a není z toho pod sluncem žádný užitek.

12. Ohlédl jsem se, abych se podíval na moudrost i ztřeštěnosti a pomatenost; vždyť jaký to bude člověk, který přijde po králi, jehož si dříve ustanovili?

13. Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy.

14. Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba postihne stejný úděl.

15. Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost.

16. Vždyť památka na moudrého stejně jako na hlupáka nezůstává navěky. To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako hlupák?

17. Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem.

18. Začal jsem nenávidět všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně.

19. A kdo ví, zdali bude moudrý nebo blázen; bude však panovat nade vší mou námahou, kterou jsem se namáhal a při níž jsem pod sluncem zmoudřel. Také toto je marnost.

20. A já jsem se odvrátil, abych si v srdci zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal.

21. Neboť je člověk, který sám usiloval o moudrost, o poznání a o prospěch, ale odevzdá to jako svůj podíl člověku, který o to neusiloval. Také toto je marnost a velké zlo.

22. Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky svého srdce, když se pod sluncem namáhá?

23. Všechny jeho dny totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne ani v noci. Také toto je marnost.

24. Není pro člověka dobré, když bude jíst a pít a užije si ze své námahy blaho pro svou duši? I to jsem zjistil, že je z Boží ruky.

25. Vždyť kdo jí a kdo si užívá víc než já?

26. Neboť člověku, který se mu líbí, dal moudrost, poznání a radost. Hříšníkovi však dal plahočení, aby sbíral a hromadil, aby to pak předal tomu, kdo se Bohu líbí. Také toto je marnost a honba za větrem.