Kazatel 9 CSP

1. Tohle všechno jsem totiž uložil do svého srdce, abych to všechno objasnil; jak spravedliví a moudří i jejich činy jsou v Boží ruce. Ani lásku ani nenávist člověk nezná, všechno je před ním.

2. Stejně tak tohle všechno platí pro každého: Stejný úděl má spravedlivý i ničema, dobrý a čistý i nečistý, obětující i ten, který neobětuje; jak je tomu s dobrým, tak i s hříšníkem, s tím, který přísahá, tak jako s tím, kdo se přísahy bojí.

3. Na všem, co se děje pod sluncem, je zlé to, že všichni mají stejný úděl, a pak i to, že srdce lidských synů je plné zla. Po celý život mají v srdci ztřeštěnost a potom odcházejí k mrtvým.

4. Ten totiž, kdo bude připojen ke všem živým, má naději. Vždyť živému psu je lépe než mrtvému lvu.

5. Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta.

6. Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.

7. Jdi, jez v radosti svůj chléb a pij v dobrém rozmaru své víno, protože Bůh dávno našel zalíbení ve tvém díle.

8. Ať je tvé roucho v každé době bílé a na tvé hlavě ať není nedostatek oleje.

9. Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny tvého marného života, které ti Bůh dal pod sluncem, všechny dny tvé marnosti, protože to je tvůj podíl ze života a ze tvé námahy, když se namáháš pod sluncem.

10. Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš.

11. Znovu jsem viděl pod sluncem, že běh nezáleží na rychlých a boj nezáleží na hrdinech, ani chléb nezáleží na moudrých, ani bohatství nezáleží na rozumných a ani milost nezáleží na vzdělaných. Čas a nahodilost je totiž postihne všechny.

12. Vždyť člověk ani nepozná svůj čas; jako ryby, které jsou chyceny ve zhoubné síti, a jako ptáci, chycení do pasti. Jako oni i lidští synové jsou polapeni ve zlý čas, jakmile na ně náhle připadne.

13. Viděl jsem, že také to je moudrost pod sluncem, a byla pro mě velká:

14. Bylo malé město a v něm málo mužů. Přitáhl k němu velký král, obklíčil je a postavil proti němu velké obléhací věže.

15. Nacházel se v něm nuzný moudrý muž a ten by to město zachránil svou moudrostí. Nikdo si však na onoho nuzného muže nevzpomněl.

16. Tu jsem řekl: Lepší je moudrost než udatnost; avšak moudrostí nuzného se opovrhuje a jeho slova nejsou slyšena.

17. Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, kdo vládne nad hlupáky.

18. Moudrost je lepší než válečné zbraně; jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.