Ester 7 B21

1. Král i Haman přišli na hostinu ke královně Ester.

2. Král se nad pohárem vína stejně jako včera Ester otázal: „Tak jaké máš přání, královno Ester? Bude ti splněno. Žádej půl říše a stane se.“

3. „Ráčíš-li mi, králi, prokázat laskavost,“ odpověděla královna Ester, „daruj mi prosím život – to je mé přání! Ušetři i můj lid – to je má žádost.

4. Já i můj lid jsme vydáni zkáze, k pobití a vyhlazení! Kdybychom byli jen prodáni do otroctví, mlčela bych, neboť ten padouch nestojí za to, aby byl král obtěžován.“

5. „Kdo to je?“ přerušil ji král Xerxes. „Kde je ten, kdo by se odvážil provést něco takového?“ ptal se královny Ester.

6. „Ten zavilý padouch,“ řekla Ester, „je tenhle zlosyn Haman!“ Haman zůstal před králem a královnou jako omráčený.

7. Král v návalu hněvu vstal od vína a vyšel ven do zámecké zahrady. Haman zůstal, aby královnu Ester prosil o život. Bylo mu jasné, že u krále už nemá naději.

8. Vtom se král vrací ze zámecké zahrady do vinného pavilonku a vidí Hamana zhrouceného na Esteřině lehátku. „Tak on se ještě u mě doma bude vrhat na královnu?!“ zvolal král. Jakmile to král vyřkl, eunuchové zakryli Hamanovi tvář.

9. Charbona, jeden z nich, před králem poznamenal: „A co s tím kůlem, který Haman postavil pro toho Mordechaje, jehož slovo zachránilo krále? Stojí u Hamanova domu, vysoký na padesát loktů.“ „Pověste ho na něj!“ rozkázal král.

10. A tak Hamana pověsili na kůl, který postavil pro Mordechaje. Teprve tehdy králův hněv opadl.