Ezechiel 24 B21

1. Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:

2. „Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes král babylonský oblehl Jeruzalém.

3. Pověz té bandě vzbouřenců podobenství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm.

4. Nalož do něj kusy masa, pěkné kýty, krásná plecka. Naplň ho nejlepšími porcemi,

5. ber nejvybranější jehněčí. Naskládej pod něj polena a pak to prudce vař, ať to i s kostmi klokotá!

6. Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Běda hrnci plnému spáleniny, spáleniny, která nechce pustit! Vyhazuj z něho kus po kuse, jakkoli se ti namane.

7. To město je naskrz krvavé! Nechávalo krev na holé skále, neprolévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach.

8. Aby se vzedmul hněv, aby vzplála pomsta, nechám tu krev na holé skále, aby nebyla přikryta!

9. Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Běda tomu městu vraždění! Já sám teď navrším hranici.

10. Více dříví, rozdmýchat plameny! Ať se to maso rozvaří na kaši a kosti ať se připálí!

11. Prázdný hrnec ať se postaví na žhavé uhlí, ať se rozpálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečistota v něm roztaví a ta připálenina zmizí.

12. Marné snažení. Hrnec je plný spáleniny, která nepouští. Do ohně s tím!

13. Tvá nečistota je ve zvrhlosti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses nedala. Proto nebudeš zbavena své nečistoty, dokud se neutiší můj hněv proti tobě.

14. To říkám já Hospodin. Už to přichází, já to učiním. Nenechám to být, neslituji se, nepolevím. Za tvé způsoby a skutky tě odsoudím, praví Panovník Hospodin.“

15. Dostal jsem slovo Hospodinovo:

16. „Synu člověčí, jedinou ranou tě zbavím potěchy tvých očí. Nesmíš však truchlit ani plakat, neukápne ti ani slza.

17. Jen tiché sténání – nekonej žádné smuteční obřady. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na nohou si nech střevíce, neměj závoj přes obličej a smuteční chléb nejez.“

18. Ráno jsem o tom říkal lidem – a večer mi zemřela žena. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno.

19. Lidé mi říkali: „Co to děláš? Nepovíš nám, co to má pro nás znamenat?“

20. Odpověděl jsem jim: „Dostal jsem slovo Hospodinovo:

21. Řekni domu Izraele: Tak praví Panovník Hospodin – Hle, znesvětím svoji svatyni, tu pevnost, jíž jste se chlubili, potěchu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dcery, které jste po sobě nechali, padnou za oběť meči,

22. budete dělat to, co já: žádný závoj přes obličej, žádný smuteční chléb,

23. hlavy pokryté jako obvykle a na nohou střevíce. Žádné truchlení, žádný pláč. Budete jen skomírat ve svých vinách a mezi sebou naříkat.

24. Ezechiel se vám stane znamením. Přesně co dělá on, budete dělat i vy. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

25. Poslouchej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím jejich pevnosti, jejich radosti a chlouby, potěchy jejich očí a tužby jejich duší, vezmu jim také syny a dcery.

26. V ten den za tebou přijde uprchlík, aby ti to oznámil.

27. V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ústa a budeš s ním moci hovořit. Promluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš znamením, aby poznali, že já jsem Hospodin.“