Ezechiel 33 CSP

1. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

2. Lidský synu, promluv k synům svého lidu. Řekneš jim: Jestliže přivedu na zemi meč a lid země vezme jednoho muže ze svého kraje a ustanoví si jej za strážného

3. a on uvidí ten meč přicházející na zemi, zatroubí na beraní roh a bude varovat lid

4. a ten, kdo poslouchá, uslyší zvuk beraního rohu, ale nenechal by se varovat a meč by přišel a zmocnil by se jej, jeho krev pak zůstane na jeho hlavě.

5. Uslyšel zvuk beraního rohu, ale nenechal se varovat, jeho krev na něm zůstane; kdo by se nechal varovat, zachránil by svou duši.

6. Jestliže by však strážný uviděl ten přicházející meč, ale nezatroubil by na beraní roh a lid by nebyl varován, přišel by meč a zmocnil by se někoho z nich, ten by byl zachvácen pro svou zvrácenost, ale jeho krev budu vyhledávat z ruky toho strážného.

7. Tebe pak, lidský synu, tebe jsem ustanovil strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu.

8. Když řeknu o ničemovi: Ničemo, jistě zemřeš, a ty bys nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho cestou, onen ničema zemře pro svou zvrácenost, ale jeho krev vyhledám z tvé ruky.

9. Pokud bys však ty ničemu varoval před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on by se od své cesty neodvrátil, zemře pro svou zvrácenost, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši.

10. Ty teď, lidský synu, řekni domu izraelskému: Mluvili jste takto: Když na nás spočívají naše přestoupení a naše hříchy a my v nich chřadneme, jak přežijeme?

11. Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, cožpak si přeji smrt ničemy? Vždyť jestliže se ničema odvrátí od své cesty, zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít, dome izraelský?

12. Ty pak, lidský synu, řekni synům svého lidu: Spravedlnost spravedlivého jej nevysvobodí v den jeho přestoupení, a pokud jde o ničemnost, ničema kvůli ní neklesne v den, kdy se od ní odvrátí. Spravedlivý nebude kvůli ní moci žít v den, kdy zhřeší.

13. Když řeknu o spravedlivém: Určitě bude žít, a on by spoléhal na svou spravedlnost, ale provedl by špatnost, žádné jeho spravedlivé činy nebudou připomínány a pro svou špatnost, kterou provedl, pro tu zemře.

14. Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost,

15. vrátí zástavu, a pokud ten ničema nahradí lup -- pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost -- určitě bude žít, nezemře.

16. Žádné jeho hříchy, kterými zhřešil, mu nebudou připomínány; konal právo a spravedlnost, určitě bude žít.

17. Synové tvého lidu říkají: Panovníkova cesta není v pořádku, zatímco sami mají v nepořádku svou cestu.

18. Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat špatnost, zemře pro ni.

19. Když se však ničema odvrátí od své ničemnosti a bude konat právo a spravedlnost, on díky tomu bude žít.

20. Vy však říkáte: Panovníkova cesta není v pořádku. Budu vás soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský.

21. I stalo se v dvanáctém roce našeho vyhnanství, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, že ke mně přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: Město bylo vybito.

22. Hospodinova ruka na mně spočinula večer, předtím než přišel ten uprchlík, a má ústa se otevřela, než ke mně ráno přišel. Má ústa byla uvolněna a nebyl jsem již němý.

23. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

24. Lidský synu, obyvatelé těchto trosek na izraelské půdě říkají: Abraham byl jediný a obsadil zemi. Nás je mnoho, nám byla dána země do vlastnictví.

25. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Myslíte si, že budete jíst maso s krví, budete pozvedat oči ke svým bůžkům, budete prolévat krev a přitom obsadíte zemi?

26. Spoléhali jste se na svůj meč, páchali jste ohavnost, znečistili jste každý ženu svého bližního a chcete obsadit zemi?

27. Takto k nim promluvíš: Toto praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, určitě ti, kteří jsou v troskách, padnou mečem, kdo je na povrchu pole, toho jsem vydal zvěři, aby ho sežrala, a ti kdo jsou v pevnostech a v jeskyních, zemřou na mor.

28. Zemi pak proměním ve spoušť a zpustošenou krajinu, bude odklizena její mocná pýcha. Izraelské hory budou zpustošeny tak, že jimi nikdo nebude procházet.

29. I poznají, že já jsem Hospodin, až proměním zemi ve spoušť a zpustošenou krajinu kvůli všem jejich ohavnostem, které spáchali.

30. A pokud jde o tebe, lidský synu, synové tvého lidu se proti tobě domlouvají u zdí a ve vchodech domů. Jeden mluví s druhým, každý se svým bratrem slovy: Pojďte přece a poslechněte, jaké slovo to vychází od Hospodina.

31. Přijdou k tobě jako sejití lidu a posadí se před tebou jako můj lid, budou poslouchat tvá slova, ale nebudou podle nich jednat. Oni totiž provozují vášnivou lásku svými ústy, jejich srdce však jde za jejich nekalým ziskem.

32. Hle, ty jsi pro ně jako píseň vášnivé lásky, krásného zvuku a dobře hraješ; budou poslouchat tvá slova, ale jednat podle nich nebudou.

33. Až to přijde -- a právě to přichází -- poznají, že uprostřed nich byl prorok.