Ezdráš 9 CSP
1. Když toto skončilo, přistoupila ke mně knížata se slovy: Izraelský lid, kněží a lévité se neoddělili od národů země a od jejich ohavností, totiž od Kenaanců, Chetejců, Perizejců, Jebúsejců, Amónců, Moábců, Egypťanů a Emorejců.
2. Neboť si brali jejich dcery pro sebe a pro své syny a vmísili svaté símě mezi národy země. Ruka knížat a správců byla v této věrolomnosti první.
3. Když jsem to uslyšel, roztrhl jsem své roucho a svůj plášť, rval jsem si vlasy z hlavy a vousy a seděl jsem zděšen.
4. Shromáždili se ke mně všichni, kdo se třásli před slovy Boha Izraele kvůli věrolomnosti vyhnanců. Ale já jsem seděl zděšen až do večerní přídavné oběti.
5. V čase večerní přídavné oběti jsem vstal ze svého pokoření a s roztrženým rouchem a pláštěm jsem klesl na kolena a vztáhl jsem dlaně k Hospodinu, svému Bohu.
6. Řekl jsem: Můj Bože, stydím se a hanbím se pozvednout svou tvář k tobě, můj Bože, protože naše viny nám přerostly přes hlavu a naše provinění vzrostlo až k nebesům.
7. Ode dnů svých otců až dodnes jsme vězeli ve velkém provinění a pro své viny jsme byli vydáni my, naši králové i kněží do ruky králů země, pod meč, do zajetí, jako kořist a k veřejnému zahanbení, jak je tomu až dodnes.
8. A nyní se nám na malou chvíli dostalo smilování od Hospodina, našeho Boha; zanechal nám ty, kteří vyvázli, a dal nám kolík na svém svatém místě. Náš Bůh dal světlo našim očím a dal nám trochu obživnout v našem otroctví.
9. Vždyť jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil a získal nám přízeň u perských králů, dal nám obživnout, abychom obnovili dům svého Boha a postavili ho z jeho trosek, a dal nám zeď v Judsku i v Jeruzalémě.
10. A nyní, co můžeme říct po tomto? Vždyť jsme opustili tvé příkazy,
11. které jsi dal prostřednictvím svých otroků proroků, když jsi řekl: Země, kterou jdete obsadit, je země poskvrněná nečistotou národů země, jejich ohavnostmi, kterými ji ve své nečistotě naplnili od jednoho konce na druhý.
12. Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny. Neusilujete nikdy o jejich pokoj a dobro, abyste byli silní a jedli dobré věci země a navěky ji podrobili pro své syny.
13. Potom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naše velké provinění -- třebaže ty, náš Bože, jsi nás ušetřil, trestal jsi nás méně, nežli naše viny zasloužily a dal jsi nám ty, kteří takto vyvázli --
14. cožpak budeme znovu porušovat tvé příkazy a spřízňovat se s těmito ohavnými národy? Což se na nás nebudeš hněvat tak, že budeme vyhubeni, bez ostatku a bez těch, kteří by vyvázli?
15. Hospodine, Bože Izraele, jsi spravedlivý, že nám zůstali ti, kteří vyvázli, jak je tomu dnes. Hle, jsme před tebou se svým proviněním, ačkoliv kvůli tomu nemůže před tebou nikdo obstát.