Ozeáš 2 B21

1. Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat. Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“

2. Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!

3. Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.

4. Žalujte matku svou, žalujte, neboť mi není manželkou a já nejsem jejím manželem! Ať očistí svou tvář od smilstva, cizoložství ať mezi prsy nechová –

5. jinak ji svléknu donaha, abych ji obnaženou ukázal jako v den, kdy se zrodila, a obrátím ji v poušť a suchopár, aby žízní zmírala.

6. Ani její děti nebudu milovat, protože jsou to děti ze smilstva.

7. Jejich matka totiž smilnila, nestydatá byla jejich rodička. Říkala: „Půjdu za svými milenci, kteří mi jídlo i vodu dávají, kteří mi dávají vlnu i len, olej i nápoje.“

8. Proto jí zatarasím cestu trním a zastavím ji zdí, aby netrefila svými stezkami.

9. Za svými milenci se požene, ale nedožene je, bude je hledat, ale nenajde. Tehdy si řekne: „Vrátím se zpátky za svým manželem, vždyť mi s ním bylo líp než teď!“

10. Až dosud ale uznat nechtěla, že jsem jí obilí, víno i olej dával já, že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata, které utráceli na Baala.

11. Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět a v době vinobraní víno své; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jimiž se přikrývala ve své nahotě.

12. Brzy odhalím její sprostotu před zraky jejích milenců a nikdo ji nezachrání přede mnou.

13. Ukončím veškeré její veselí, její svátky i její novoluní, její soboty i všechny její slavnosti.

14. Zpustoším její vinice i fíkové sady, o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“ a proměním je v lesní houštiny, kde budou požírány divokými zvířaty.

15. Potrestám ji za ty dny, ve kterých uctívá baaly kadidly a ozdobená náušnicemi a sponami chodí za svými milenci – na mě však vůbec nemyslí, praví Hospodin.

16. Pak si ji ale znovu nakloním; povedu ji po poušti, kde k ní láskyplně promluvím.

17. Její vinice jí tehdy navrátím, Rokle neštěstí se jí stane Bránou k naději, a tehdy mi odpoví jako zamlada, jako v den, kdy vyšla z Egypta.

18. Toho dne, praví Hospodin, mi budeš říkat: „Manželi“ – Baalem mě nenazveš už nikdy víc.

19. Jména baalů totiž z tvých úst odstraním, aby už nebyli svým jménem vzýváni.

20. V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim s divokou zvěří a s ptáky na nebi i s havětí, co leze po zemi; luk, meč a válku ze země vymýtím, všem dám odpočinout v bezpečí.

21. Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě právem a spravedlností, láskou a milosrdenstvím.

22. Zasnoubím si tě také věrností, abys poznala, kdo je Hospodin.

23. V ten den odpovím, praví Hospodin, odpovím nebi a to odpoví zemi.

24. Země odpoví obilí, vínu i oleji a to vše odpoví Jizreeli.

25. Do země si jej zaseji a nad Lo-ruchamou se smiluji. Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“ a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“