Izaiáš 10 B21

1. Běda těm, kdo uzákoňují zlé zákony, těm, kdo sepisují kruté předpisy,

2. aby ovlivnili soudy s chudáky, ubohým v mém lidu aby právo upřeli, aby se vdovy staly jejich kořistí, aby okrádali sirotky!

3. Co si počnete v den odplaty, až zdálky přižene se neštěstí? Koho poběžíte o pomoc poprosit? Kde zanecháte své bohatství?

4. Nezbude vám než se krčit s vězni, než padnout mezi mrtvými. Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit!

5. Běda Asýrii, metle mého hněvu – hůl v jejich ruce je má prchlivost!

6. Vypravil jsem je proti bezbožnému národu, poslal jsem je na lid, jenž ve mně budí zlost, aby se vrhli na kořist, aby shrábli lup, aby je pošlapali jak bahno v ulicích.

7. Asyrský král však takto nepřemýšlí, jiné záměry nosí na srdci – myslí jen na to, jak by hubil, jak by vymýtil mnohé národy.

8. Říká totiž: „Nejsou mí velitelé samí králové?

9. Nedopadlo Kalno jako Karkemiš? Nedopadl Chamát jako Arpád? Nedopadlo Samaří jako Damašek?

10. Má ruka uchvátila modlářská království, jež měla lepší sochy než Jeruzalém a Samaří.

11. Co jsem provedl se Samařím a jeho modlami, to provedu s Jeruzalémem a jeho sochami!“

12. Proto, až Pán dokončí vše, co chtěl vykonat proti hoře Sion a Jeruzalému, potrestá asyrského krále za jeho zpupnou pýchu a za to, jak s nadutě povýšeným pohledem

13. říká: „Svou vlastní silou jsem to způsobil a svou moudrostí – vždyť jsem zkušený! Hranice národů jsem odstranil, vyplenil jsem jejich poklady, zporážel jsem jejich trůny jako býk.

14. Bohatství národů má ruka pobrala, jako se hnízdo vybírá; jako se sbírají opuštěná vajíčka, tak jsem já celou zemi vysbíral a nikdo ani křídlem nezamával, neotevřel zobák, aby zapípal.“

15. Honosí se sekera nad toho, kdo s ní seká? Povyšuje se pila nad svého drvoštěpa? Jako by metla mávala tím, kdo ji zvedá, a hůl se chlubila, že není dřevěná!

16. A proto Panovník, Hospodin zástupů, sešle na jejich vypasence úbytě a pod jejich chloubou zapálí plamen nejprudší.

17. Světlo Izraele se stane ohněm, jejich Svatý bude plamenem; v jediném dni ten oheň pohltí jejich trní i bodláčí.

18. Jejich krásné lesy i zahrady až ke kořenům vypálí, jako když choré sklátí choroba.

19. Z lesů jim zůstane tak málo stromů, že by je i dítě mohlo spočítat.

20. V ten den už pozůstatek Izraele a ti, kdo se zachrání z domu Jákobova, nebudou spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou opravdově spoléhat na Hospodina, Svatého izraelského.

21. Pozůstatek se navrátí, pozůstatek Jákoba se navrátí k Mocnému Bohu.

22. I kdyby tvého lidu, Izraeli, bylo jako písku v moři, jen pozůstatek se navrátí. Záhuba už je rozhodnuta, spravedlnost přijde jako záplava.

23. Pán, Hospodin zástupů, se rozhodl přivést na celou zemi záhubu.

24. Nuže, toto praví Pán, Hospodin zástupů: „Můj lide, jenž bydlíš na Sionu, neboj se Asyřanů, kteří tě bijí metlou a zvedají na tebe hůl tak jako kdysi Egyptští.

25. Má prchlivost totiž velmi brzy skončí a můj hněv se obrátí k jejich záhubě.“

26. Hospodin zástupů po nich šlehne bičem, jako když porazil Midiánce u Havraní skály; zvedne hůl nad moře tak jako kdysi v Egyptě.

27. V ten den jejich břemeno spadne z tvého ramene a jejich jho ze tvé šíje – jho se po oleji sesmekne.

28. Přitáhli do Ajatu, prošli Migronem, v Michmasu zřídili si skladiště.

29. Prošli průsmykem: „Přenocujeme v Gebě!“ Ráma se vyděsila, Gibea Saulova se dala na útěk.

30. Galimská dcero, hlasitě naříkej! Laišo, poslouchej! Anatote, přidej se!

31. Madmena se rozutekla, obyvatelé Gebimu skryli se.

32. V Nobu se zastaví ještě dnes, proti hoře Dcery sionské zvednou pěst, pohrozí jeruzalémské výšině.

33. Avšak hle, Panovník, Hospodin zástupů, strašlivou silou ty větve oklestí. Pokácí ty statné velikány, sraženi budou i nejvyšší.

34. Sekerou vymýtí ty lesní houštiny, libanonský les padne před Vznešeným!