Izaiáš 22 B21

1. Ortel nad Údolím vidění: Co je ti, že jsi celé vystoupilo na střechy,

2. město plné křiku a bouření, město hýření? Tví mrtví nebyli mečem zabiti, v boji nepadli.

3. Všichni tví vůdci se rozprchli, bez výstřelu z luku byli zajati. Všichni tví utečenci byli spoutáni, jakkoli daleko utekli.

4. A proto říkám: „Nechte mě, abych se hořce vyplakal. Utěšit se mě nesnažte – můj lid stihla záhuba!“

5. Pán, Hospodin zástupů, způsobil v Údolí vidění den hrůzy, porážky a zmatení, den boření hradeb a křiku mezi horami.

6. Elam svůj toulec uchopil, muži na vozech a na koních, i Kír ukázal svůj štít!

7. Vozy zaplavily tvá krásná údolí, brány obklopili jezdci na koních –

8. Juda byl zbaven ochrany! V ten den ses ohlížel po zbraních Lesního paláce.

9. Prohlédli jste mnohé trhliny ve Městě Davidově a shromáždili jste vodu v Dolním rybníce.

10. Sečetli jste jeruzalémské domy a některé jste zbořili, abyste zpevnili hradby,

11. a mezi obě hradby jste napustili vodu ze Starého rybníka. Neohlíželi jste se však po Tvůrci města; nevšímali jste si Toho, kdo je odedávna budoval!

12. Pán, Hospodin zástupů, vás volal toho dne: „Plačte a truchlete, oholte hlavy, pytlem se oblečte!“

13. A hle – radost a veselí, porážení dobytka, zabíjení ovcí, masné hody, vinné pitky: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“

14. Hospodin zástupů mi řekl do uší: „Ten hřích vám nebude odpuštěn až do smrti.“ Tak praví Pán, Hospodin zástupů.

15. Toto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi říci tomu slouhovi, správci paláce Šebnovi:

16. Co tu pohledáváš? Co myslíš, že tu znamenáš, že sis tu dokonce i hrobku vytesal? Vytesal sis hrobku pěkně ve výšce, místo odpočinku sis vykutal ve skále.

17. Jen se, ty hrdino, podívej, jak tě Hospodin pevně popadne, jak prudce s tebou zatřese!

18. Zavine tě do klubíčka jako míč, zakutálí tě do širé krajiny. Tam umřeš i s chloubou svých vozů – domu svého pána jsi dělal ostudu!

19. Z tvého postavení tě vyženu, budeš zbaven svého úřadu!

20. V ten den povolám svého služebníka Eliakima, syna Chilkiášova,

21. obléknu mu tvé roucho a opášu ho tvou šerpou. Do jeho rukou předám tvou pravomoc a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma a domu Judova.

22. Na jeho rámě vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.

23. Zapustím ho jako hřeb v pevné zdi a stane se trůnem chlouby svého otcovského domu.

24. Na něm bude viset všechna váha jeho otcovského domu, jeho ratolestí a výhonků – všemožné drobné nádobí od pohárků až po džbány.

25. V ten den, praví Hospodin zástupů, onen hřeb zapuštěný v pevné zdi povolí, vylomí se a spadne a náklad na něm visící se roztříští. Tak promluvil Hospodin.