Izaiáš 41 CSP

1. Tiše mi naslouchejte, ostrovy, a národy ať obnoví svou sílu. Ať se přiblíží, pak ať promluví. Přistupme spolu k soudu.

2. Kdo vzbudil vítěze od východu? Kdo ho řádně povolá do své služby? Vydá mu národy a nechá ho pošlapat krále, dá je jako prach jeho meči, jako odvívané stéblo jeho luku.

3. Bude je pronásledovat, bude táhnout v pokoji, na stezku nohama nevstoupí.

4. Kdo to udělal a způsobil? Ten, kdo povolává generace od počátku. Já, Hospodin, jsem první, a také u posledních já budu.

5. Ostrovy to viděly a bály se, končiny země se budou třást, přiblíží se a přijdou.

6. Jeden bude pomáhat druhému a řekne svému bratru: Buď silný!

7. Tak posiluje řemeslník zlatníka, ten, kdo vyhlazuje kladivem, toho, kdo buší do kovadliny, říkaje o spoji: Je to dobré. A upevní to hřebíky, takže se to nepohne.

8. Ale ty, Izraeli, můj otroku, Jákobe, kterého jsem vyvolil, semeno mého přítele Abrahama,

9. ty, kterého jsem uchopil z končin země a povolal z jejích odlehlých míst -- tobě jsem řekl: Ty jsi můj otrok! Vyvolil jsem tě a nezavrhl jsem tě.

10. Neboj se, protože já jsem s tebou, nehleď ustrašeně, protože já jsem tvůj Bůh. Budu tě posilovat, ano, budu ti pomáhat a držet tě svou spravedlivou pravicí.

11. Hle, budou se stydět a budou zahanbeni všichni, kteří proti tobě planou hněvem, stanou se ničím a zahynou tvoji odpůrci.

12. Budeš je hledat a nenalezneš ty, kdo se s tebou hádají. Stanou se ničím a nebudou ti, kdo s tebou válčí.

13. Protože já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který drží tvoji pravici a říká ti: Neboj se, já ti budu pomáhat.

14. Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já ti budu pomáhat, je Hospodinův výrok. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele.

15. Hle, učinil jsem tě novým oboustranným mláticím smykem. Budeš mlátit hory a rozdrtíš je a návrší proměníš v plevy.

16. Prověješ je a vítr je odnese, vichřice je rozptýlí. Ty však budeš jásat v Hospodinu, budeš se chlubit Svatým Izraele.

17. Nuzní a chudí hledají vodu, ale žádná není. Jejich jazyk je vyprahlý žízní. Já, Hospodin, jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím.

18. Otevřu na holých návrších řeky a uprostřed plání prameny; proměním pustinu v jezero vod a zemi bezvodou ve vodní zdroje.

19. Dám vyrůst v pustině cedru a akácii, myrtoví a plané olivě, v Arabě vysadím cypřiš a jilm spolu se zimostrázem.

20. Aby viděli a poznali, zvážili a společně pochopili, že ruka Hospodinova to učinila a Svatý Izraele to stvořil.

21. Předložte svůj spor, praví Hospodin, přineste své pádné argumenty, praví král Jákobův.

22. Ať je přinesou a oznámí nám, co se má přihodit. Oznamte, co jsou ty dřívější věci, ať si to vezmeme k srdci a poznáme jejich konec, nebo nám zvěstujte věci přicházející.

23. Oznamte, co má přijít potom, a poznáme, že jste bohové. Také vykonejte něco dobrého nebo zlého, ať na to s hrůzou hledíme a společně to spatříme.

24. Hle, nejste nic a vaše skutky nejsou na nic. Ohavností je ten, kdo si vyvolí vás.

25. Vzbudil jsem vítěze od severu a přišel -- od východu slunce ten, kdo bude vzývat mé jméno. Podupe správce jako hlínu, jako hrnčíř bude šlapat bláto.

26. Kdo to oznámil od počátku, abychom to věděli, a odedávna, abychom se ptali: Má pravdu? Avšak nikdo nic neoznámil, ano, nikdo nic nezvěstoval a nikdo neslyšel vaše řeči.

27. Já jsem první, kdo mluvil k Sijónu, a hle, zde jsou. Jeruzalému dám svého zvěstovatele.

28. Podíval jsem se a není nikdo, není mezi nimi rádce, aby odpověděli, když se jich zeptám.

29. Hle, jsou samá špatnost, jejich díla jsou nicota, jejich modly jsou větrem a marností.