Izaiáš 42 CSP

1. Hle, můj otrok, kterého budu pevně držet, můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na něj svého Ducha, a přinese právo národům.

2. Nebude křičet ani se pozdvihovat ani nebude venku slyšet jeho hlas.

3. Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí, bude vynášet pravdivý soud.

4. Nezemdlí ani se nenalomí, dokud neustanoví v zemi právo. I ostrovy budou očekávat na jeho zákon.

5. Toto praví Bůh, Hospodin, jenž stvořil nebesa a roztahuje je, rozprostírá zemi i to, co na ní vzchází, který dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí:

6. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopím tě za ruku. Budu tě opatrovat a dám tě za smlouvu lidu a za světlo národů,

7. abys otevřel oči slepé a vyvedl z vězení vězně -- z žaláře ty, kdo pobývají v temnotě.

8. Já jsem Hospodin, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám.

9. Ty první věci -- hle -- přišly. A nové oznamuji: Dříve než budou vzcházet, ohlásím je vám.

10. Zpívejte Hospodinu píseň novou, pějte jeho chválu od končin země, vy, kdo se vydáváte na moře, i všechno, co je v něm, ostrovy i jejich obyvatelé!

11. Ať pozdvihne svůj hlas pustina i její města, dvory, v nichž pobývá Kédar. Ať výskají obyvatelé Sély, ať pokřikují z vrchu hor,

12. ať přiznají Hospodinu slávu a ať oznamují na ostrovech jeho chválu!

13. Hospodin vyjde jako hrdina, jako bojovník vzbudí svou horlivost. Rozkřikne se, ano, spustí válečný pokřik, ukáže převahu nad svými nepřáteli.

14. Odedávna jsem mlčel. Budu dále hluchý, budu se ovládat? Jako rodička budu vzdychat, supět a lapat po dechu!

15. Vysuším hory i návrší a všechna jejich zeleň uschne. Řeky proměním v ostrovy a jezera nechám vyschnout.

16. Povedu slepé cestou, kterou neznali, dám jim kráčet stezkami, které neznali. Temnotu před nimi proměním ve světlo a hrbolatá místa v rovinu. Toto jsou věci, které učiním a kterých nezanechám.

17. Stáhnou se nazpět a budou zcela zahanbeni ti, kdo spoléhají na tesané modly, kteří říkají litým modlám: Vy jste naši bohové!

18. Hluší, slyšte a slepí, pohleďte a vizte!

19. Kdo je slepý, neli můj otrok, a hluchý tak jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, a slepý jako Hospodinův otrok?

20. Je vidět mnohé, ale nevěnuješ ničemu pozornost, uši jsou otevřené, ale neslyší.

21. Kvůli jeho spravedlnosti se Hospodinu zalíbilo učinit zákon významným a zvelebit ho.

22. Ale toto je lid oloupený a popleněný. Všichni jsou polapeni v jamách, ukryti v žalářích. Stali se kořistí a není, kdo by vysvobodil, stali se lupem, a není, kdo by řekl: Navrať!

23. Kdo z vás tomu bude naslouchat? Kdo bude věnovat pozornost, aby slyšel, co bude potom?

24. Kdo vydal Jákoba k plenění a Izraele lupičům? Což to nebyl Hospodin? Ten, proti němuž jsme zhřešili? A po jehož cestách chodit nechtěli a jehož zákon neposlouchali?

25. A tak na něj vylil žár svého hněvu a sílu boje, který ho spaloval ze všech stran, ale nepoznal to, vzplanul proti němu, ale nevzal si to k srdci.