Izaiáš 57 CSP

1. Spravedlivý hyne a nikdo si to nebere k srdci. Zbožní lidé jsou bráni pryč, a přitom není, kdo by rozuměl, že před příchodem zla je spravedlivý vzat.

2. Ten, kdo žije správně, dojde pokoje, odpočine na svém loži.

3. Ale vy přistupte sem, synové věštkyně, potomstvo cizoložníka a nevěstky!

4. Z koho si děláte legraci, na koho si otvíráte ústa a vyplazujete jazyk? Což nejste vy děti vzpoury a potomstvo klamu?

5. Vy, kteří se rozpalujete modloslužbou mezi duby, pod každým zeleným stromem a pobíjíte děti u potoků pod skalními převisy?

6. Mezi hladkými potočními kameny je tvůj podíl, ano, ty jsou tvým údělem. Dokonce jsi jim vylévala litou oběť, přinášela přídavnou oběť. Cožpak se z těchto věcí potěším?

7. Na vysokou a vyvýšenou horu jsi umístila své lože. A tam jsi vystoupila obětovat svou oběť.

8. A za dveře a veřeje jsi umístila své znamení. Ano, opustila jsi mne a vyšla jsi nahoru, rozšířila jsi své lože a koupila sis od nich přízeň. Zamilovala sis jejich lože, viděla jsi jejich moc.

9. Putovala jsi ke králi s olejem, připravila sis mnoho vonných mastí, posílala jsi do daleka posly a ponížila ses až do podsvětí.

10. Unavila ses množstvím svých cest, ale neřekla jsi: Je to zbytečné. Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla.

11. Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala a nevzala sis to k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš?

12. Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti.

13. Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr a sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu.

14. A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu!

15. Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných.

16. Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil.

17. Pro jeho zvrácenou zištnost jsem se rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem se a hněval jsem se, ale on šel odvrácen dál cestou svého srdce.

18. Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho. Povedu ho a odplatím mu útěchou. Jeho truchlícím

19. stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho.

20. Ale ničemové budou jako vzedmuté moře, když se nemůže utišit, jehož vody vyvrhují špínu a bláto.

21. Ničemové nemají pokoj, praví můj Bůh.