Jakub 1 CSP

1. Jakub,otrokBoží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům,které jsou v rozptýlení.

2. Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.

3. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

4. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

5. Nedostáváli se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

6. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

7. Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

8. je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí.

9. Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

10. a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

11. vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v tom, co činí.

12. Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.

13. Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

14. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.

15. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

16. Nemylte se, moji milovaní bratři.

17. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.

18. On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

19. Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

20. Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.

21. Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

22. Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.

23. Neboť jeli někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

24. podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

25. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

26. Domníváli se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.

27. Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.