Jakub 2 B21

1. Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí.

2. Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech?

3. Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ –

4. copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?

5. Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují?

6. Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech?

7. Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?

8. Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ dobře děláte.

9. Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky.

10. Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.

11. Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“ Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.

12. Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

13. Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.

14. K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání?

15. Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe?

16. Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?

17. Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.

18. Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.

19. Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!

20. Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?

21. Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář?

22. Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění!

23. Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ a byl označen za Božího přítele.

24. Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.

25. Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy?

26. Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.