Jeremiáš 2 CSP

1. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

2. Jdi a volej k Jeruzalému: Toto praví Hospodin: Pamatuji na tebe, na oddanost tvého mládí, na lásku tvého zasnoubení, kdy jsi za mnou chodila pustinou, zemí neosetou.

3. Izrael je svatý Hospodinu, prvotina jeho úrody -- všichni, kdo jej sžírají, se proviňují; přijde na ně zlo, je Hospodinův výrok.

4. Slyšte Hospodinovo slovo, dome Jákobův a všechny čeledi domu izraelského:

5. Toto praví Hospodin: Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili? Chodili za nicotností a nicotností se stali.

6. Neřekli: Kde je Hospodin, ten, který nás vyvedl z egyptské země, ten, který nás vodil pustinou, zpustlou zemí plnou jam, vyprahlou zemí nejhlubší tmy, zemí, jíž nikdo neprochází a ve které člověk nebydlí?

7. Přivedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její ovoce a její dobré věci. Přišli jste však a mou zemi jste poskvrnili a mé dědictví jste učinili ohavností.

8. Kněží neřekli: Kde je Hospodin? Ti, kteří se zabývají zákonem, mě neznají. Pastýři se proti mně vzbouřili. Proroci prorokovali skrze Baala a šli za tím, co jim neprospěje.

9. Proto s vámi ještě povedu při, je Hospodinův výrok, a povedu při i se syny vašich synů.

10. Vždyť projděte ostrovy Kitejců a dívejte se, pošlete do Kédaru a velmi pozorně sledujte, dívejte se, jestli se tam stalo něco takového.

11. Cožpak nějaký národ vyměnil bohy? A přitom to bohové nejsou! Ale můj lid zaměnil svoji slávu za to, co mu neprospěje.

12. Zhrozte se nad tím, nebesa, zděste se, strňte, je Hospodinův výrok.

13. Vždyť můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živé vody a vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží.

14. Je snad Izrael otrokem? Nebo snad doma zrozeným otrokem? Proč se stal kořistí?

15. Řvou nad ním mladí lvi, pozvedají svůj hlas. Učinili jeho zemi hroznou pustinou, jeho města jsou vypálena a bez obyvatel.

16. Také synové Memfidy a Tachpanchésu se ti budou pást na temeni hlavy.

17. Zdali sis to nezpůsobila tím, že jsi opustila Hospodina, svého Boha, tehdy, kdy tě vodil po cestě?

18. A teď? K čemu je ti cesta do Egypta? Abys pila vodu z Šíchoru? A k čemu je ti cesta do Asýrie? Abys pila vodu z řeky Eufratu?

19. Bude tě vychovávat tvé vlastní zlo a budou tě kárat tvá odvrácení. Jen poznej a viz, že je zlé a trpké, když opouštíš Hospodina, svého Boha, a není v tobě bázeň přede mnou, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.

20. Neboť již dávno jsem zlomil tvé jho, zpřetrhal jsem tvá pouta, a ty jsi řekla: Nebudu hřešit. A přece na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným stromem roztahuješ nohy a smilníš.

21. Já jsem tě zasadil jako vybranou révu, zcela spolehlivé símě. Jak to, že ses mi změnila v podřadné cizí víno?

22. I když se umyješ sodou a naděláš si spoustu louhu, poskvrna tvé viny přede mnou zůstává, je výrok Panovníka Hospodina.

23. Jak to, že říkáš: Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila? Pohleď na svou cestu tam v údolí, poznej, cos učinila, ty mladá rychlá velbloudice, která se proháníš po svých cestách,

24. ty divoká oslice, navyklá pustině. V touze své duše větří ve větru. Kdo ji může odvrátit od její vášně? Všichni, kdo ji hledají, se vůbec neunaví, najdou ji v čas říje.

25. Chraň svou nohu, aby nebyla bosá, a své hrdlo před žízní. Na to říkáš: Není naděje! Kdepak! Vždyť jsem si zamilovala cizince a budu chodit za nimi.

26. Jako je zahanben zloděj, když ho dopadnou, tak bude zahanben dům izraelský -- oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci,

27. kteří říkají dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás zplodil, neboť se ke mně obrátili zády, a ne tváří, ale když se jim daří zle, říkají: Povstaň a zachraň nás!

28. Kde jsou tvoji bohové, které sis učinil? Ať povstanou, jestli tě zachrání, když se ti daří zle. Vždyť kolik je tvých měst, tolik je, Judo, tvých bohů.

29. Proč se mnou vedete při? Všichni jste se proti mně vzbouřili, je Hospodinův výrok.

30. Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň nepřijali. Váš meč vám požral proroky jako lev zabiják.

31. Pohleďte, vy z této generace, na Hospodinovo slovo! Což jsem byl Izraeli pustinou? Či zemí temnoty? Proč můj lid říká: Jsme svobodní, už k tobě nepřijdeme?

32. Cožpak zapomene panna na své ozdoby nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno zapomněl.

33. Jak vylepšuješ svoji cestu, abys hledala lásku! Proto i špatné ženy jsi naučila svým cestám.

34. I na okraji tvého roucha se nachází krev nevinných chudáků. Nedopadla jsi je při vloupání, ani při čemkoliv takovém.

35. Avšak říkáš: Protože jsem nevinná, jeho hněv ode mě bude jistě odvrácen. Hle, soudím tě podle tvých řečí: Nezhřešila jsem.

36. Jak velice lehkovážně měníš svou cestu! Tak jako jsi byla zklamána Asýrií, budeš zklamána i Egyptem.

37. Také odtamtud vyjdeš s rukama na hlavě, protože Hospodin zavrhl tvé naděje a neuspěješ s nimi.