Jeremiáš 5 CSP

1. Procházejte ulicemi Jeruzaléma, jen se dívejte a zkoumejte, hledejte na jeho náměstích, jestli najdete někoho, jestli je někdo, kdo jedná podle práva a kdo usiluje o věrnost, a já Jeruzalému odpustím.

2. I když říkají: Jakože živ je Hospodin, jistě přísahají lživě.

3. Hospodine, cožpak tvoje oči nehledí na věrnost? Ranil jsi je, ale necítili bolest, ničil jsi je, ale odmítali přijmout kázeň. Zatvrdili se víc než skála, odmítali se navrátit.

4. Já jsem si myslel: Jsou to jen chudáci; jednali hloupě, protože neznají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha.

5. Zajdu si k vysoko postaveným a promluvím si s nimi, protože oni znají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha. Jenže i tihle zlomili jho, zpřetrhali pouta.

6. Proto je zabije lev z houštiny, zničí je stepní vlk. Před jejich městy číhá leopard; každého z nich, kdo vyjde, roztrhá na kusy, protože jejich přestoupení je mnoho, mnoho je jejich odvrácení.

7. Proč bych ti měl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahali při těch, kdo nejsou bohy. Nasytil jsem je, ale oni cizoloží a houfují se v nevěstinci.

8. Jsou to vykrmení, bujní hřebci; všichni dychtí po ženě svého bližního.

9. Cožpak je za to nemám navštívit?, je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?

10. Vystupte na jeho vinohrady a ničte, ale nezničte je úplně. Odstraňte jeho výhonky, protože nejsou Hospodinovy.

11. Dům izraelský i dům judský mi totiž byl zcela nevěrný, je Hospodinův výrok.

12. Lhali o Hospodinu a říkali: Kdepak on. Zlo na nás nepřijde, nezažijeme meč ani hlad.

13. Ti proroci jsou jen vítr a Hospodinovo slovo v nich není. Tak se jim stane.

14. Proto takto praví Hospodin, Bůh zástupů: Protože jste mluvili toto slovo, hle, svá slova učiním ve tvých ústech ohněm a tento lid dřívím a stráví je.

15. Hle, dome izraelský, přivedu na vás zdaleka národ, je Hospodinův výrok, národ prastarý, národ odvěký, národ, jehož jazyk neznáš, ani nerozumíš, co mluví.

16. Jeho toulec je jako otevřený hrob, všichni jsou hrdinové.

17. Pohltí tvoji sklizeň a tvůj chléb, pohltí tvoje syny a tvoje dcery, pohltí tvůj brav a tvůj skot, pohltí tvou révu i tvůj fíkovník. Mečem rozboří tvá opevněná města, na která ty spoléháš.

18. Ale ani v oněch dnech, je Hospodinův výrok, vás nezničím úplně.

19. I stane se, až se budete ptát: Proč nám Hospodin, náš Bůh, toto všechno provedl? že jim odpovíš: Jako jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, tak budete sloužit cizincům v zemi, která není vaše.

20. Oznamte to v domě Jákobově a zvěstujte to v Judsku:

21. Slyšte to přece, lide bláznivý a bez rozumu! Mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší.

22. Cožpak se mě nebudete bát? -- je Hospodinův výrok. Zdalipak se nebudete třást přede mnou, který jsem umístil písek jako hráz, věčnou hranici moře, kterou nepřekročí? Jeho vlny se sice dmou, ale nezdolají ji, burácejí, ale nepřekročí ji.

23. Avšak tento lid má umíněné a vzpurné srdce; odvrátili se a odešli.

24. Neříkají si v srdci: Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává podzimní i jarní déšť ve svůj čas a zachovává nám týdny ustanovené pro sklizeň.

25. Narušily to vaše viny a vaše hříchy před vámi zadržely dobro.

26. Protože se v mém lidu našli ničemové, každý číhá jako přikrčený ptáčník -- nastražili past a lapají lidi.

27. Jako klec plná ptáků, tak jsou jejich domy plné podvodu; takto dosáhli vysokého postavení a získali bohatství.

28. Ztloustli a dosáhli blahobytu, překročili i každou hranici zla. Nepomohou získat právo, sirotka nehájí, ale těší se z vlastního úspěchu. Chudým právo nezjednají.

29. Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?

30. V zemi dochází k hrozné a otřesné věci:

31. Proroci prorokují lživě a kněží berou věci do svých rukou, a mému lidu se to tak líbí! Co však budete dělat na konci toho všeho?