Jeremiáš 7 CSP

1. Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina:

2. Postav se v bráně Hospodinova domu a volej tam toto slovo. Říkej: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judejci, kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu.

3. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Dejte do pořádku své cesty a své činy a nechám vás přebývat na tomto místě.

4. Nespoléhejte na lživá slova: Toto je Hospodinův chrám, Hospodinův chrám, Hospodinův chrám.

5. Avšak jestliže opravdu dáte do pořádku své cesty a své činy, jestliže mezi sebou opravdu budete jednat podle práva,

6. jestliže nebudete utlačovat příchozího, sirotka a vdovu a nebudete na tomto místě prolévat krev nevinného a nebudete chodit k vlastní škodě za jinými bohy,

7. pak vás nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až navěky.

8. Hle, vy však spoléháte na lživá slova, která neprospějí.

9. Cožpak můžete krást, vraždit a cizoložit, lživě přísahat, obětovat Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali,

10. a potom přijít, postavit se přede mnou v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a říci: Jsme zachráněni, jen abyste mohli dál páchat všechny tyto odporné věci?

11. Cožpak se tento dům, který se nazývá mým jménem, stal ve vašich očích jeskyní lupičů? Avšak vizte, já to vidím, je Hospodinův výrok.

12. Vždyť jděte k mému místu, které bylo v Šílu, kde jsem poprvé nechal přebývat své jméno, a podívejte se, co jsem s ním udělal za zlo svého lidu Izraele!

13. A nyní, protože jste spáchali všechny tyto skutky, je Hospodinův výrok, a mluvil jsem k vám, stále znovu jsem mluvil, ale neslyšeli jste, volal jsem vás, ale neodpovídali jste,

14. hodlám s domem, který se nazývá mým jménem, s domem, na který spoléháte, a s místem, které jsem dal vám a vašim otcům, učinit to, co jsem udělal se Šílem.

15. Odvrhnu vás od sebe, jako jsem odvrhl všechny vaše bratry, celé potomstvo Efrajimovo.

16. Ty se za tento lid nemodli, nepozdvihuj za ně nářek ani modlitbu, nepřimlouvej se u mne, neboť tě nevyslyším.

17. Cožpak nevidíš, co páchají v judských městech a na ulicích Jeruzaléma?

18. Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto, aby pekly koláče královně nebes. Lijí úlitby jiným bohům, aby mě rozzlobili.

19. Cožpak zlobí mě? je Hospodinův výrok. Cožpak nebudou zahanbeni sami před sebou?

20. Proto takto praví Panovník Hospodin: Hle, můj hněv a má zloba se vyleje na toto místo, na lidi i na zvířata, na polní stromy i na plody země. Vzplane a neuhasne.

21. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jen si přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso,

22. protože já jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal.

23. Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře.

24. Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili podle rad svého umíněného a zlého srdce; otočili se ke mně zády, a ne tváří.

25. Od toho dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes jsem vám posílal všechny své otroky proroky, denně, stále znovu jsem je posílal,

26. avšak neposlouchali mne a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji a páchali větší zlo než jejich otcové.

27. Budeš k nim mluvit všechna tato slova, ale nebudou tě poslouchat, budeš k nim volat, ale neodpovědí ti.

28. Řekni jim: Toto je národ, který neposlouchal Hospodina, svého Boha, a nepřijímal kázeň. Zahynula věrnost, je odříznuta od jejich úst.

29. Ostříhej si vlasy a odhoď je. Pozdvihni nářek na holých návrších, protože Hospodin zavrhl a opustil generaci, která provokovala jeho hněv.

30. Protože synové Judy páchali to, co je zlé v mých očích, je Hospodinův výrok, postavili své ohavné modly v domě, který se nazývá mým jménem, aby jej znečistili,

31. vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby spalovali své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl.

32. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Tófet ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení, a budou pohřbívat v Tófetu, až už nebude místo.

33. Mrtvoly tohoto lidu se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je zaplašil.

34. Způsobím, že z judských měst a z ulic Jeruzaléma zmizí hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, protože se země stane troskami.