Job 11 B21

1. Sofar Naámský mu na to řekl:

2. „Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za pravdu mluvkovi?

3. Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš? Že nikdo neztrestá tvé rouhání?

4. Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před tebou zcela bez vady.‘

5. Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s tebou dal do rozpravy!

6. Kéž by ti prozradil taje moudrosti, potřebuješ totiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!

7. Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit?

8. Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?

9. Delší než země, širší než moře!

10. Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání?

11. Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout?

12. ‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘

13. Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně,

14. zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,

15. tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy.

16. Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti.

17. Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání.

18. Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.

19. Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.

20. Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“