Job 12 CSP

1. Nato Jób odpověděl. Řekl:

2. Opravdu vidím, že vy jste ten pravý lid a s vámi vymře moudrost.

3. I já mám rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy. S kým nepřicházejí poznatky podobné těmto?

4. Budu předmětem posměchu pro svého bližního, tím, kdo volal k Bohu, a odpověděl mu. Ryzí a spravedlivý je na posměch.

5. Neštěstí je hodno opovržení podle mínění bezstarostného člověka; je připraveno pro ty, kdo mají nejistý krok.

6. Stany ničitelů mají klid a bezpečí mají ti, kdo popouzejí Boha, ten, kdo přinesl boha ve své ruce.

7. Avšak jen se zeptej zvěře, ať tě poučí, a nebeského ptactva, ať ti to oznámí.

8. Nebo promlouvej s rozmyslem k zemi a vyučí tě; mořské ryby ti budou vyprávět.

9. Kdo z nich všech neví, že toto učinila ruka Hospodina?

10. V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla?

11. Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.

12. Mezi kmety je moudrost a dlouhý život dává rozumnost.

13. S ním je však moudrost a síla, jeho je rada a rozumnost.

14. Jestliže něco zboří, nebude to vybudováno, zavře za člověkem a nebude mu otevřeno.

15. Jestliže zadrží vody, vyschnou, vypustí je a vyvracejí zemi.

16. S ním je moc a obezřetnost, jemu patří svedený i svůdce.

17. Rádce vodí naboso a ze soudců dělá potřeštěnce.

18. Rozvázal pouta králů a na jejich bedra uvázal pás.

19. Kněze vodí naboso a podvrací ty, kdo pevně stojí.

20. Spolehlivým odnímá řeč a starcům bere rozvahu.

21. Na šlechtice vylévá pohrdání, uvolnil pás mocných.

22. Odhaluje hlubiny z temnoty, vyvedl na světlo nejhlubší tmu.

23. Vyvyšuje národy a hubí je, rozprostírá národy a zavádí je.

24. Odnímá rozum vůdcům lidu země, nechal je bloudit v bezcestné pustotě.

25. Tápou temnotou bez světla, nechal je bloudit jako opilce.