Job 14 CSP

1. Člověk narozený z ženy je ukrácen na životě a nasycen nepokojem.

2. Jako květ vzchází a uvadá, prchá jako stín a trvání nemá.

3. Ano, na takového otvíráš své oči a chceš mě přivést na soud se sebou.

4. Kdo učiní z nečistého čisté? Nikdo.

5. Jestliže jsou určeny jeho dny, počet jeho měsíců je u tebe; jeho hranice jsi ustanovil a nepřekročí je.

6. Odhlédni od něj, ať si odpočine, dokud si neoblíbí svůj den jako najatý dělník.

7. Vždyť pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst.

8. I kdyby jeho kořen v zemi zestárl a jeho pařez odumřel v hlíně,

9. jen ucítí vodu, vypučí a vydá ratolesti jako mladý štěp.

10. Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec?

11. Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne.

12. Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku.

13. Kéž se stane, že mě schováš v podsvětí, skryješ mě, než se odvrátí tvůj hněv; určíš pro mě lhůtu a pak se na mě rozpomeneš.

14. Zemřeli muž, ožije snad opět? Všechny dny mé povinné služby budu očekávat, dokud nepřijde mé vystřídání.

15. Zavoláš a já ti odpovím, až budeš dychtit po díle svých rukou.

16. Nyní tedy spočítáš mé kroky; nedbej na můj hřích.

17. Mé přestoupení je zapečetěno do váčku, mou zvrácenost jsi zastřel.

18. Avšak padající hora zvětrá a skála se pohne ze svého místa.

19. Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach země. Tak i naději člověka jsi zahubil.

20. Navždy ho přemáháš, až odchází; měníš jeho tvář a posíláš jej pryč.

21. Jeho synové budou vážení, ale nedozví se to; budou bezvýznamní, ale nebude jim to známo.

22. Jen nad sebou cítí bolest jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí.