Job 17 B21

1. Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.

2. Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!

3. Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil?

4. Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!

5. Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘

6. Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.

7. Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.

8. Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘

9. Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.

10. Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!

11. Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.

12. Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘

13. Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,

14. mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami –

15. kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne?

16. Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“