Job 17 CSP

1. Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem.

2. Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat na jejich vzdoru.

3. Slož záruku, zaruč se za mě. Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním?

4. Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš.

5. Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou.

6. Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem tím, komu se plivá do tváře.

7. Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín.

8. Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným.

9. Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly.

10. Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého.

11. Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce.

12. Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota.

13. I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem, své lože jsem si ustlal v temnotě,

14. jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro.

15. Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje?

16. Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.