Job 20 CSP

1. Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:

2. Proto mě mé zneklidněné přemítání nutí odpovědět; pro nepokoj, který je ve mně.

3. Vyslechnu ponaučení ke své potupě a odpověď mi dá duch podle mého porozumění.

4. Což to nevíš odedávna, od doby kdy byl na zemi postaven člověk,

5. že radostný křik ničemů přijde zkrátka a radost bezbožného je jen na chvíli?

6. I kdyby jeho povznesenost vystoupila do nebes a jeho hlava by dosáhla do oblak,

7. zmizí navždy jako jeho výkal; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je?

8. Odlétne jako sen a nenajdou ho, jako noční vidění bude zaplašen.

9. Zahlédlo jej oko, ale více nezahlédne, jeho domov už ho nezpozoruje.

10. Jeho synové budou hledat přízeň chudých, jeho ruce musejí vrátit jeho majetek.

11. Svěžesti byly plné jeho kosti, ta ale ulehne do prachu s ním.

12. Ačkoliv zlo v jeho ústech sládne, pod svým jazykem ho přechovává,

13. je k němu shovívavý a neopouští ho, na svém patře jej zadržuje,

14. jeho pokrm se mu změnil ve vnitřnostech, v jeho nitru se stal hadím jedem.

15. Pohltil majetek a zase jej vyzvrátil, Bůh mu ho vyžene z břicha.

16. Bude sát hadí jed, jazyk zmije ho zabije.

17. Nepodívá se na proudy, řeky, potoky medu a smetany.

18. Výtěžek vrací zpět, nespotřebuje jej a nad výnosem svého obchodu nebude jásat.

19. Vždyť utiskoval, opouštěl chudé; uchvátil dům, ale nebude ho budovat.

20. Protože ve své chuti nepoznal uspokojení, nezachrání se s tím, co je mu nejmilejší.

21. Nic neuniklo jeho žravosti; kvůli tomu jeho blaho nebude trvalé.

22. Když vzroste jeho hojnost, bude mu úzko; zasáhne jej ruka každého udřeného.

23. Ať se snaží naplnit břicho, pošle na něj svůj planoucí hněv; ať na něj dští svými střelami.

24. Utečeli před železnou zbraní, prostřelí ho bronzový luk.

25. Vytáhl střelu, ale šíp mu vyšel ze hřbetu, blesk vyjde z jeho žluče, hrůzy na něm spočinou.

26. Jen temnota je připravena pro ty, kdo jsou mu drazí, stráví jej oheň, který nebyl rozdmýchán; ať spase, co zůstalo v jeho stanu.

27. Nebesa odhalí jeho zvrácenost, povstane proti němu i země.

28. Úroda z jeho domu ať se vystěhuje, v den jeho hněvu se rozplyne.

29. Toto je Bohem určený podíl ničemného člověka a dědictví Bohem mu přiřknuté.