Job 26 B21

1. Job na to řekl:

2. „Jak pěkně umíš slabému pomoci! Jak jsi bezmocného přímo zachránil!

3. Jakou radu jsi bláhovému udělil! Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!

4. Komu chceš tyhle řeči vykládat? Jaký duch to z tebe promlouvá?

5. Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách, pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.

6. Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.

7. On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.

8. On váže vody do oblak, mračno pod nimi se však netrhá.

9. On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem.

10. Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou.

11. Nebeské pilíře třesou se, děsí se při jeho pohrůžce.

12. On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí.

13. Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil.

14. A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme – burácení jeho moci kdo by rozuměl?“