Job 30 CSP

1. A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům.

2. Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč.

3. Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení.

4. Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily.

5. Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje.

6. Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách,

7. hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem.

8. Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země.

9. A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku.

10. Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a nemají zábrany plivat mi do tváře.

11. Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.

12. Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.

13. Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka.

14. Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.

15. Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.

16. A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.

17. Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.

18. Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.

19. Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.

20. Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.

21. Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.

22. Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat v bouři.

23. Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.

24. On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.

25. Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?

26. Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.

27. Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.

28. Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.

29. Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.

30. Zčernala na mně kůže, horečkou vzplanuly mé kosti.

31. I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.