Job 31 CSP

1. Se svýma očima jsem uzavřel smlouvu, jak bych se mohl zadívat na pannu?

2. A jaký je podíl od Boha nahoře, dědictví od Všemohoucího shůry?

3. Cožpak jím pro bídáka není pohroma a pro pachatele nepravosti neštěstí?

4. Cožpak on mé cesty neuvidí a nespočítá všechny mé kroky?

5. Jestliže jsem jednal falešně a má noha spěchala za podvodem,

6. ať mě na miskách spravedlnosti odváží, ať mou bezúhonnost Bůh pozná.

7. Pokud by se odvrátil z cesty můj krok, mé srdce by šlo za mýma očima a poskvrna by ulpěla na mých dlaních,

8. ať tedy zaseji a sní to někdo jiný a ať jsou vykořeněny moje výpěstky.

9. Jestliže se mé srdce dalo přivábit k cizí ženě a číhal jsem u vchodu svého bližního,

10. ať má žena jinému mele a jiní ať se nad ní sklánějí.

11. Vždyť je to hanebnost, zvrácenost hodná odsouzení.

12. Neboť je to oheň, který stravuje až k zahynutí, vykoření všechnu mou úrodu.

13. Pohrdnuli právem svého otroka či své otrokyně v jejich sporu se mnou,

14. co udělám, až Bůh povstane? Až mě navštíví, co mu odpovím?

15. Cožpak ten, který učinil v nitru mě, neučinil i jej? Což nás tentýž nepřipravil v lůně?

16. Jestliže jsem chudému odepřel jeho přání a nechal jsem vyhasnout oči vdovy,

17. jestliže jsem jídal své sousto sám, aniž by z něj jedl i sirotek --

18. vždyť u mě vyrůstal jako u otce od mého mládí a vdovu jsem vedl od lůna své matky --

19. jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu a nuzného, že nemá přikrývku,

20. jestliže mi jeho bedra nežehnala, že se zahřál vlnou ze stříže mých beránků,

21. jestliže jsem se rozehnal rukou proti sirotkovi, protože jsem viděl, že mám v bráně podporu,

22. ať mi odpadne rameno od zad a vylomí se mi paže z lokte.

23. Vždyť Boží pohroma mi nahání strach, nemohl bych snést jeho vznešenost.

24. Pokud bych svou důvěru složil v zlato, čistému zlatu bych řekl: Má naděje!,

25. jestliže bych se radoval, že mám hojný majetek a že má ruka mnoho získala,

26. jestliže bych pohleděl na sluneční světlo, jak se třpytí a jak spanile putuje měsíc

27. a mé srdce by se dalo ve skrytu svést a polibek mých úst by poslala má ruka,

28. také to je zvrácenost hodná odsouzení, protože bych zapřel Boha nahoře.

29. Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil bych se, že ho postihlo něco zlého?

30. Svým ústům jsem nedovolil hřešit, žádat kletbou o jeho život.

31. Cožpak muži z mého stanu neříkali: Kdo by nebyl nasycen jeho masem?

32. Příchozí nenocoval venku, otvíral jsem své dveře pro poutníka.

33. Jestliže jsem svá přestoupení přikryl jako Adam, takže jsem svou vinu uschoval ve své hrudi,

34. protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu.

35. Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení. Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce sepsal záznam.

36. Cožpak bych ho nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu.

37. Oznámil bych mu počet svých kroků, přistupoval bych k němu jako vévoda.

38. Jestliže má půda křičí proti mně a její brázdy pláčou spolu s ní,

39. jestliže jsem bez placení jedl její úrodu a přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství,

40. ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova.