Job 41 B21

1. Nikdo proti němu nemá žádnou naději, pouhý pohled na něj člověka porazí.

2. Nikdo se neosmělí, aby ho vydráždil – kdo by se tedy proti mně postavil?

3. Kdo mě chce vyzvat, ať mu zaplatím? Všechno pod nebem je mým vlastnictvím!

4. Nechci pomlčet o jeho údech, o jeho síle a skvělé postavě:

5. Kdo ho z jeho pláště vysvlékne? Kdo pronikne jeho dvojité pancíře?

6. Vrata jeho tlamy kdopak rozevře? Jeho zuby všude kolem šíří děs!

7. Řady šupin si nese na hřbetě, jako pečetí jsou pevně spojené.

8. Jedna přiléhá ke druhé, ani vzduch mezi nimi neprojde.

9. Jsou k sobě navzájem těsně semknuté, drží pohromadě, nic nerozdělí je.

10. Když si odfrkne, jako když třeskne blesk, úsvit se rozzáří pod jeho pohledem.

11. Z jeho tlamy září pochodeň, roj jisker létá kolem něj.

12. Dým se mu valí od nozder, jako když rákos hoří pod kotlem.

13. Svým dechem rozžhaví uhlí řeřavé, jeho tlama šlehá plamenem!

14. Síly je plná jeho šíje a předchází ho děs.

15. Svaly mu pevně drží na těle, tvrdé jak slitina – nezachvějí se.

16. Srdce má tvrdé na kámen, jak spodní žernov tvrdé je.

17. Když se zvedne, bojí se i bohové, když sebou trhne, jsou strachy bez sebe.

18. Zasáhnout ho mečem je zcela zbytečné, stejně tak kopím, šípem či oštěpem.

19. Železo je pro něj slámě podobné, bronz považuje za dřevo trouchnivé.

20. Šípy ho nezaženou na útěk, kamenů z praku si všímá jako plev.

21. Za stébla slámy považuje kyje, mávání šavlí směje se.

22. Ostré střepy mu rostou na břiše, stopu nechává jak brány blátem vláčené.

23. Hlubina kvůli němu jako v kotli vře, moře pění jak voňavkářův kelímek.

24. Ve vodě za ním brázda třpytí se, jako by šediny narostly hlubině.

25. Nikdo na zemi mu není podoben – je stvořen zcela bez bázně.

26. Na všechno povýšené svrchu dívá se, všem pyšným šelmám kraluje!“