Job 9 CSP

1. Nato Jób odpověděl. Řekl:

2. Opravdu vím, že to tak je, ale jak může být smrtelný člověk spravedlivý před Bohem?

3. Jestliže s ním bude chtít vést spor, neodpoví mu na jedinou věc z tisíce.

4. Má moudré srdce a ohromnou sílu. Kdo se proti němu kdy zatvrdil a uspěl?

5. On přenáší hory, aniž by poznaly, kdo je ve svém hněvu vyvrátil.

6. On pohybuje zemí z jejího místa, až se rozechvějí její sloupy.

7. On domlouvá slunku, a to nezazáří, vůkol hvězd umístí pečeť.

8. On sám roztahuje nebesa a kráčí po návrších moře.

9. Tvoří Medvěda, Orion a Plejády i jižní souhvězdí.

10. Činí veliké věci, jež ani nelze vyzpytovat, divy, jež ani nelze spočítat.

11. Jestliže projde nade mnou, nic neuvidím, a přejdeli, ani jej nerozpoznám.

12. Jestliže něco uchvátí, kdo ho přinutí to vrátit? Kdo mu řekne: Co to děláš?

13. Bůh neodvrátí svůj hněv. Před ním se sklonili i pomocníci obludy.

14. Jak bych mu tím spíše mohl odpovídat já? Jak mám volit slova při rozhovoru s ním?

15. Vždyť i kdybych byl v právu, nebyl bych schopen odpovědět; svého soudce bych jen prosil o smilování.

16. Pokud bych volal a odpověděl by mi, nevěřil bych, že vyslyší můj hlas.

17. Neboť mě drtí bouří a bezdůvodně rozmnožuje mé modřiny.

18. Nedovolí, aby se mi vrátil dech, nýbrž sytí mě hořkostmi.

19. Pokud jde o sílu, ano je udatný, a pokud jde o soud, kdo jiný mě předvolá?

20. I když budu v právu, má ústa mě usvědčí z viny; jsem bezúhonný, ale prohlásila mě za zvráceného.

21. Jsem bezúhonný. Nebudu se starat o svou duši, zavrhnu svůj život.

22. Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným stejně jako s ničemou.

23. Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství nevinného.

24. Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy?

25. A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly blaho.

26. Pominuly spolu s rákosovými loděmi, jako se orel střemhlav vrhá na kořist.

27. Řeknuli si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,

28. lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.

29. Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?

30. Kdybych se omyl vodou ze sněhu a dlaně si očistil louhem,

31. jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.

32. Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud.

33. Není mezi námi rozhodčí, který položí na nás oba svou ruku.

34. Ať ode mě odejme svou hůl, ať mě hrůza z něj neděsí,

35. ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; tak tomu totiž u mě není.