Jan 10 B21

1. „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič,

2. kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí

3. a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je.

4. Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.

5. Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“

6. Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

7. Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí.

8. Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

9. Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.

11. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.

12. Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je,

13. nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.

14. Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,

15. jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.

16. Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.

17. Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal.

18. Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“

19. Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka.

20. Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“

21. Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“

22. Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.

23. Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

24. Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“

25. „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.

26. Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

27. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.

28. Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.

29. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce.

30. Já a Otec jsme jedno.“

31. Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.

32. Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“

33. „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“

34. Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘?

35. Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno –

36. proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?

37. Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi.

38. Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“

39. Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou.

40. Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam.

41. Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“

42. A mnozí tam v něho uvěřili.