Jan 10 CSP

1. “Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič.

2. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

3. Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je.

4. Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.

5. Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.”

6. Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.

7. Ježíš tedy opět řekl: “Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.

8. Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

9. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

10. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost.

11. Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.

12. Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.

13. [Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.

14. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,

15. jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce.

16. Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.

17. Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal.

18. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.”

19. Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.

20. Mnozí z nich říkali: “Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?”

21. Jiní říkali: “Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?”

22. Nastal svátek Posvěcení chrámu v Jeruzalémě. Byla zima.

23. Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

24. Tu ho obklopili Židé a říkali mu: “Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsili Mesiáš, řekni nám to otevřeně.”

25. Ježíš jim odpověděl: “Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.

26. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

27. Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou

28. a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

29. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky [mého] Otce.

30. Já a Otec jsme jedno.”

31. Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali.

32. Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?”

33. Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.”

34. Ježíš jim odpověděl: “Což není ve vašem Zákoně napsáno: "Já jsem řekl: Bohové jste"?

35. Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo --

36. proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: "Rouháš se," protože jsem řekl: "Jsem Boží Syn"?

37. Nečinímli skutky svého Otce, nevěřte mi!

38. Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci.”

39. Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou.

40. A odešel opět za Jordán, na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal tam.

41. Mnozí přišli k němu a říkali: “Jan sice neučinil žádné znamení, avšak všechno, co Jan o něm řekl, byla pravda.”

42. A mnozí tam v něho uvěřili.