Jan 11 B21

1. Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl.

2. To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný.

3. Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“

4. Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“

5. Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.

6. Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

7. Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“

8. „Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“

9. Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.

10. Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“

11. A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“

12. „Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci.

13. Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.

14. Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel.

15. A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

16. Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“

17. Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu.

18. Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů,

19. a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem.

20. Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.

21. „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta.

22. „I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“

23. „Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.

24. „Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.

25. „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.

26. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“

27. „Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“

28. A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“

29. Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

30. (Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.)

31. Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“

32. Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“

33. Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen

34. se zeptal: „Kam jste ho položili?“ „Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.

35. Ježíš se rozplakal.

36. „Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé.

37. Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“

38. V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem.

39. „Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš. „Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“

40. „Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš.

41. Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.

42. Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“

43. Jakmile to dořekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“

44. A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou. „Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.

45. Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili.

46. Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.

47. Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk dělá spoustu zázraků!

48. Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“

49. Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte!

50. Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“

51. (To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.

52. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)

53. Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí.

54. Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky.

55. Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.

56. Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“

57. Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.