Jan 13 B21

1. Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce.

2. Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit.

3. Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu,

4. vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem.

5. Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.

6. Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“

7. „Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“

8. „Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr. „Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.

9. „Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“

10. Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“

11. (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“)

12. Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal?

13. Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem.

14. Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému.

15. Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám.

16. Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.

17. Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.

18. Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘

19. Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem.

20. Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“

21. Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“

22. Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví.

23. Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku.

24. Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil.

25. Objal ho tedy a zeptal se: „Pane, kdo to je?“

26. „Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.

27. A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan. „Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš.

28. Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl.

29. Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým.

30. Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

31. Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm.

32. A protože je Bůh oslaven v něm, Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned.

33. Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘

34. Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás.

35. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“

36. Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ „Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“

37. „Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“

38. „Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“