Jan 2 CSP

1. Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka.

2. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.

3. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: “Nemají víno.”

4. [A] Ježíš jí řekl: “Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.”

5. Jeho matka řekla služebníkům: “Cokoli vám řekne, učiňte.”

6. Bylo tam šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry.

7. Ježíš jim řekl: “Naplňte ty nádoby vodou.” A naplnili je až po okraj.

8. Pak jim řekl: “Teď naberte a neste správci hostiny.” I donesli.

9. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem -- nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nabrali, to věděli -- zavolal ženicha

10. a řekl mu: “Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí, [tehdy] to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle.”

11. Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.

12. Potom sestoupil on, jeho matka, jeho bratři i jeho učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

13. Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

14. V chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly.

15. I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal a stoly převrátil.

16. A prodavačům holubů řekl: “Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!”

17. Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: "Horlivost pro tvůj dům mne stráví."

18. Židé mu na to řekli: “Jaké znamení nám ukážeš, že toto činíš?”

19. Ježíš jim odpověděl: “Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.”

20. Židé tedy řekli: “Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let, a ty ji postavíš ve třech dnech?”

21. On však mluvil o svatyni svého těla.

22. Když byl potom vzkříšen z mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

23. Když byl o velikonocích v Jeruzalémě na slavnosti, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil.

24. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny

25. a nepotřeboval, aby mu někdo vydal svědectví o člověku. Sám totiž věděl, co je v člověku.