Jan 5 CSP

1. Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

2. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí.

3. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, [kteří čekali na pohyb vody.

4. Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí].

5. Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let.

6. Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: “Chceš být uzdraven?”

7. Nemocný mu odpověděl: “Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.”

8. Ježíš mu řekl: “Vstaň, vezmi své lehátko a choď.”

9. A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil. Ten den však byla sobota.

10. Židé tomu uzdravenému říkali: “Je sobota; není dovoleno, abys nosil [své] lehátko.”

11. On jim však odpověděl: “Ten, který mě uzdravil, mi řekl: "Vezmi své lehátko a choď."”

12. Otázali se ho: “Kdo je ten člověk, který ti řekl: "Vezmi [své lehátko] a choď"?”

13. Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který na tom místě byl.

14. Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: “Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.”

15. Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

16. Proto Židé Ježíše pronásledovali [a usilovali ho zabít], že tyto věci činil v sobotu.

17. Ježíš jim však odpověděl: “Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.”

18. Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným Bohu.

19. Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.

20. Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli.

21. Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce.

22. Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu,

23. aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.

24. Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.

25. Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.

26. Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě.

27. A dal mu pravomoc konat soud, protože je Syn člověka.

28. Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

29. a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu.”

30. “Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.”

31. “Svědčímli já sám o sobě, není mé svědectví pravé.

32. Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.

33. Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví Pravdě.

34. Já sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni.

35. On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle.

36. Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec.

37. A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli jeho podobu

38. a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal.

39. Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně.

40. Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.”

41. “Slávu od lidí nepřijímám.

42. Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku k Bohu.

43. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

44. Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte?

45. Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte.

46. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.

47. Nevěříteli jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?”