Jan 6 B21

1. Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero

2. a šel za ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných.

3. Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky.

4. Blížily se židovské svátky Velikonoc.

5. Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“

6. (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)

7. Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, aby se na každého dostalo aspoň trochu!“

8. Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:

9. „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“

10. Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů.

11. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli.

12. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“

13. Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.

14. Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“

15. Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.

16. Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru,

17. nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel.

18. Jezero se začalo vzdouvat silným větrem.

19. Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se,

20. ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“

21. Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.

22. Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami.

23. (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.)

24. Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.

25. Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“

26. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni.

27. Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“

28. „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.

29. Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“

30. „Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš?

31. Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“

32. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe.

33. Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

34. „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.

35. Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.

36. Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte.

37. Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

38. Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.

39. A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den.

40. Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“

41. Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“

42. Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“

43. „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš.

44. „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den.

45. V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně.

46. Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.

47. Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život.

48. Já jsem chléb života.

49. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.

50. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel.

51. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

52. Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“

53. Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.

54. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.

55. Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.

56. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

57. Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.

58. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

59. Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.

60. Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“

61. Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží?

62. A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?

63. Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.

64. Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.)

65. Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“

66. Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.

67. „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.

68. „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života

69. a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

70. „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“

71. A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.